po 9 ti měsících se k tomu dostávám

Ahoj holky, už 9 měsíců mám napsaný svůj porod, že Vám ho sem vložím, a stydím se, že jsem se k tomu dostala až teď.
21.Března 2012 Hned co jsem se ráno probudila jsem se cítila jako rybička, a tak začla denní rutina, Vyvenčit psíka, vytřít, poklidit, uvařit manželovy než se mi vrátí z raní a tak to znáte všechny. Kolem 10h mě chytli " poslíčci" alespon já jsem to tak nazývala,bolesti nebyli nikterak příšerné, a už sem byla ve 42 týdnu, takže sem porod očekávala každým dnem, na chlapečka jsme se moc těšili. Poslíčci trvali celý den po 2 minutách a bolesti pořád nebyli něják šílené, takže jsem celý den neřešila, a jen tak se přehrabovala mezi dětskými oblečky a procházela se s fenkou,.Nakonec jsem se nechala přemluvit jela jsem do nem. na kotrolu,kde mi řekli, že na ozvách je vše v pořádku a že to žádný zvýšený stahy dělohy neukazuje. Cestou domu jsem do 11ctého patra šla pešky, doufala jsem, že porod uspíším. Když jsem si šla kolem 23h lehnout, na porod to vůbec nevypadalo,cítila jsem se stále fit. Ale ejhle, bylo 1:53 když jsem se vzbudila s příšernou bolesti a jen tak tak se dobelhala na Wc, ze záchodu už jsem lezla po 4 k telefonu, abych si zavolala o odvoz do porodnice, přesvědčená o tom,že budu rodit, naštěstí jsem měla tchýni v pohotovosti a byla v 2:00 u mě, do porodnice jsme to měli 20 minut, a jelikož se mi toho mýho spáče nepodařilo vzbudit,jela jsem do porodnice bez manžela ve 2:23 mě začali natáčet ozvyčky( opět ten samý doktor co mě odpoledne poslal domů), kde bylo vše v naprostém pořád a doktor mě ujištoval, že to vidí ještě na min 12 h, že jsem prvorodička a že jsem otevřená jen na 2 prsty a že kontrakce vůbec nejsou silné,jenže to už jsem se válela bolestí po zemi jak šašek. Dr. mě poslala domu,at přijedu ráno,že to budou určitě jen poslíčci,usmyslela jsem si, že se odbýt nenechám,však už jsem přenášela, a že domu nejedu. Poslali mě tedy na pokoj,kde mě Porodní asistenkta znovu prohlédla a během 3 minut jsem byla otevřená na 7 prstů, těžko říct, jestli jsem se tak rychle otevřela, nebo mě pan dokor jen znovu odbyl. řekli mi že klystýr nestíháme a že léky na bolest by stejně nestihli učinkovat, což mi bylo jedno, žádný utišující prostředky jsem nechtěla,chtěla jsem si to prožít se vším všudy. PS mi řeklaže mám 3 kontrkce prodýchat a že pak začneme tlačit a v klidu odkráčela, naštěstí mi tchýně byla velikou oporou. Cítila jsem, že se blíží kontrakce a z posledních sil jsem zavolala na sestru at jde ke mě,že už to nevydržím, a v tu chvíli jsem se nadechla a zatlačila,naštěstí pohotový lékař,který vzal mou výzvu vážne prcka zachytil do plachty. Bylo 3:06.Na jedno zatlačení byl prcek venku a já měla jen jeden steh ve vnitř, jenže v tom přišel údiv, doktor mi říká " Gratuluju maminko, máte krásnou holčičku" V tu chvíli jsem nevědla, jesli jsem při smyslech, tvrdili mi přeci, že to bude chlapeček. Ale jelikož jsem neměla růžové těhu, cukrovka a špatná játra,byla jsem ráda že je malá zdravá i po všech práškách, co do mě cpali. Měla 48 cm a 2550g. Ted je nám 9 měsíců, rosteme jako z vody, neustále se smějeme a jsme rádi, že ten náš malý poklad máme.