panika z porodu

Přečti si na idnesu rozhovor s mudr máslovou, myslím, že tě uklidní. Jen výňatek:
--------------------------------------------------------------------------------

Při přirozeném porodu dochází ke změně vědomí. V bdělém stavu pracuje mozek hlavně na frekvenci beta vlna, zatímco při orgasmu, při přechodu do spánku nebo právě při porodu převládají alfa vlny. Mozková aktivita se změní, žena se dostane do stavu změněného vědomí. Bolest končí ve starých mozkových strukturách, které porod řídí, zatímco šedá kůra mozková má být utlumena. Bolest rodička vnímá, ale nezanechává v ní emoční stopu. V momentě, kdy porodí a vědomí se vrátí do normálu, už si bolest nepamatuje. Pokud je ale rušena, probíhá porod za bdělého stavu a ona vnímá bolest naživo. Ukládá se jí do emoční paměti a přesně si pak pamatuje, co strašného se jí dělo
Zdroj: http://ona.idnes.cz/antikoncepce-pro-mladistve-je-zverstvo-tvrdi-gyneko…

Ahojky, já budu rodit v prosinci a zhruba od první vteřiny co jsem se dozvěděla že jsem těhotná nemyslím na nic jiného než na porod. Mám doma květnovou holčičku z roku 2009. Včera jsem byla u gynekologa a svoje obavy jsem mu řekla. Že se při myšlence na porod skoro klepu. Neměla jsem ho nijak komplikovaný, ale tu poslední hodinu jsem myslela, že se rozběhnu hlavou proti zdi, aby už byl konec :-) No a on si o tom se mnou začal povídat. Že už je dnes možnost si vyžádat císaře a že mi poradí co bych měla v porodnici říkat aby mi ho udělali. No a když si se mnou o tom tak hezky popovídal, tak už to není tak hrozný. Najednou už vím, že pokud budu chtít trápit se nemusím a můžu to prospat. Ale abych ti pravdu řekla, nerada bych ho prospala a najednou ten strach z bolesti neni už tak hrozný. Najednou si i kromě bolesti vybavuju i ty hezký věci. Nečti si žádný příběhy. To ti nikdy nepomůže! Snaž se naladit pozitivně. Mě pomáhají představy jak jezdím s kočárkem, jak kojím, představuji si Vánoce a hned je mi líp :D

já se toho nijak extra nebála ( rozhodně jsem si nemyslela že to je to brnkačka ale říkala jsem si že po hrůze jako je gastroskopie přežiju všechno) ale když jsem tady četla ty příběhy o 20-ti hodinových porodech,potocích krve, hemeroidech co svět neviděl atd atd atd tak jsem teda řádně vyděšená :-( strašně se na ní těším a je mi jasný že za pár týdnů si na ten horor ani nevzpomenu ....

Ahojky tak to se neboj ze by jsi v tom byla sama, me uz se o tom i zda ze rodim. Strasne rychle to leti. Bojim se porodnich bolesti, desim se epiduralu a ceho nejvic je narkozy to se bojim ze se nevzbudim a rikala jsem nikdy v zivote ji nechci a ted kdyz me hrozi cisar tak uz ani nevim co si mam myslet.
Tesim se na piskotka naseho ale bojim bojim. A to se bojim ze nepoznam ze me treba tece plodova voda, budu treba na wc a nepoznam to nebo treba ve sprse strasne. Asi ale zbytecne stresuju

Já se musím přiznat, že pořízení mimi jsme odkládala co nejdál protože už tak od 15 let jsem nechápala, že ženské tu bolest můžou vydržet, každou s kočárkem jsem obdivovala a říkala si silná žena, děti od malička miluju, spoustu jsem jich hlídala ale na to svoje jsem se necítila, byl tam strach z porodu :( .Teď když už je mi skoro 32 let jsem si řekla, že už musím, že to přežiju a sama sobě se divím, že nepanikařím, nikomu jsem o tom strachu neřekla, spíše jen tak ve srandě, že když budu rodit tak jedině bezbolestně a pod. ale teď si říkám, že pro toho miláčka vydržím cokoliv a nebudu se stresovat a hlavně jsem někde četla, že když se ženská zbytečně stresuje, tak podvědomě stahuje svaly a tím se i pomaleji otvírá, psychika je pěkný prevít ;) Takže jakmile půjde do toho, musím být pozitivní a v pohodě ;) prostě musííííííím ;)

Ahoj, já jsem teď 31.tt a musím říct, že extra obavy zatím nemám.... snažím se to brát pozitivně a tak, abych se zbytečně nevynervovala... ale chápu tě... občas si taky říkám, jaký to asi bude, ale pak si řeknu: "pche, to bude v pohodě" :P je to sice možná až příliš přehnaný, ale věřím, že když se tím ženská tolik nestresuje, tak vše dopadne líp, než když je vynervovaná... Nicméně držím palce a věřím, že jak tu píšou holky, že na to rychle zapomeneme (na tu bolest) a když toho prcka poprvé podržíme v náručí, tak bude všechno pryč :C]]:

Ahoj,nemusíš se bát,je to sice asi trochu blbost protože asi každá se bojí.Já sama jsem se docela dost lekla když mi odtekla plodovka,ale ten koneční výsledek stál za to a neznám krajší pocit než držet svoje práve narozené dítě.Je pravda že ten porod nelechtá ale po porodu už můžu říct že není se čeho bát :||): a to moje už :°O°:
Hlavně hodně štestí ať to dopadne co nejlepe a rychle :)

a nenech si vyprávět žádné hrůzostrašné příběhy....věř že na bolest brzy zapomeneš ale na moment kdy jsi mimi poprvé uviděla, nikdy. kdyby to bylo tak strašné, tak jsme všichni jedináčci :-)

Ahooj, to určitě nejsi...já jsem 26. týden a už začínám mít taky obavy...hlavně z toho jak rychle se dostanu do porodnice a tak...a z tý bolesti, pak celkovém hojení po porodu...no přítel mě vyloženě bude muset do toho druhého mimi nutit :-D