Období prázdna

Ahoj všem maminkám, těhulkámm, snažilkám, prostě všem co sem chodí a které to tu mají rády jako já.
Ani nevím co přesně chci napsat, ale cítím se tak nějak sama a chtěla jsem ,, aby o mě někdo věděl,, Zní to pěkně zoufale, ale tak hrozné to není ://:
O mimčo se snažíme 7 měsíc, MS čekám za dva dny a samozdřejmě že bych byla štěstím bez sebe, ale jsem nějaká ,, prázdná,, :O Před 3 týdny umřela nečekaně babička, vyrůstala jsem u ní a byla mi velikou oporou i při snažení.Strašně moc mi chybí, denně si s ní povídám a už nebrečím, prostě si musím zvyknout. Mám skvělé rodiče a jsme si navzájem oporou, zbytek rodiny stojí za prd,ještě před pohřbem rabovali v babiččině bytě :w: :w: :w: Věděla jsem už dávno jací jsou , ale tohle mě zase překvapilo. Jsem ze všeho taková znechucená, bez nálady a energie. Z té velké rodiny kterou jsem měla v mádí mám ted jen rodiče, sestru a přítele.Bylo by moc fajn kdyby se už mimi podařilo, zase by ten život měl směr, u nás v rodině nejou žádné děti 8) Rodiče jsou taktní, berou to tak že to jednou vyjde, ale vím že se moc těší. Taťulda se chystá renovovat kočárek ještě po něm :///: je to parádní drncák, s chromovýma blatníkama, takovej ten nízkej, místa je tam tak na dvojčata:-D :s: Těší se jak vyjedou s mamkou na procházku s vnoučátkem :h: Mamka se zase nenápadně ptá kdy to mám dostat a na to taťulda odpoví ,, mamko přece až 6.12.,, :) Je to od nich tak hezky že mě to uplně dojímá. Dřív to neřešily a přišlo mi že je jim to jedno. A přítel? ten je fajn, je hodnej, zlatej, mimi nějak extra neřeší,chlapi to mají prostě jinak. Jen teď poslední dobou se jakoby míjíme. Buď je to stereotyp, nebo po 5 letech nějaky vyšumnění? Moc si nepovídáme, jsem takovej mazlící tip, ale i toho mazlení je míň. Každej dělá to své a párkrát jsme měla pocit že si pohlazení musím vynutit :O na to mi odpověděl že ne, ale že jsem nějaká divná, a že at nic neřeším že to bude dobry. Samozdřejmě že až je toho víc tak to řeším, pohádáme se a je zase zle. Jaksi nemůžem najít tu pravou cestu. Někdy se snažím až moc, jindy nemám vůbec chut. Jsem jak robot, z práce, nákup, domů, doma nic moc, v noci spím špatně a zase dokola. Snažím se aspoň na rodiče smát, potřebují taky oporu po smrti babičky, ale stejně jsem pořád vevnitř prázdná. Baví mě jen staré fotky a představy jaky to bude hezky s miminkem. Ale tak to nechci, chci být veselá, užívat každej den a aby mě bavila každá blbina jako dřív. Dokázala jsem blbnout a rozveselit všechny okolo.
Tak jsem se pěkně rozepsala a i slza ukápla, ale je mi líp. Děkuju za jakoukoliv reakci, ikdyby to byl jen smajlík.
A všem přeji hodně štěstí v životě a spoustu krásných chvil s rodinou :h: