Nesnasim sve dite :'( | Moje těhotenství.cz

Nesnasim sve dite :'(

Obrázek uživatele Rorysek16

Dobrý den.
Jsem skoro dva roky na rodičovské „dovolené“ se svým dítětem. Bohužel není den, kdy bych nelitovala svého rozhodnutí být rodič. Neposlechla jsem svůj rozum. A přesto jsem se rozhodla mít své vlastní dítě. Myslela jsem si, že když bude mé, bude to něco jiného. A taky jsem si říkala – jsi přece ženská, od té se očekává rodit děti. Mému dítěti budou dva roky a naše soužití je jen o vzájemných sporech a nepříjemnostech. Jsem psychicky úplně na dně, nevím, co je smích a když už se směju tak to je jedn proto že se směje i ona, nic mě nebaví, nezajímá. A co je nejhorší – nebaví mě mé dítě a nesnáším ho. Jsou momenty kdy se sní ráda mazlím ale to je jen když jsme spolu pohromadě všichni. Jinak mám knl určitý pocit odporu když jsme samy.
Nemám trpělivost na její vzdory, trucování, tudíž nejsem důsledná při její výchově. A asi hlavně z toho plynou mé problémy. Dítě mě nezná jinak než naštvanou, nemluvnou, mračící se a řvoucí na něho a všechny kolem. Nemám na něj dost energie, vždycky je mnohem aktivnější než ostatní děti. Chvilku neposedí, ignoruje opakované zákazy a když jí za to např. plácnu, a jsme samy tak se mi vysměje. Je šťastné, jen když může být se svým tatínkem a jinými lidmi. To se rozzáří a radostně k nim utíká. Se mnou nemá důvod se smá, a když už tak jen proto že musím. Nevěnuju jí tolik pozornosti, padám do depresí. A teď jak bydlíme samy je mi lhostejná. Mám na ní neustalí vztek a kolikrát už mám pocit že jsem tu zbytečná. Někdy nezvládám své pocity a přeji si aby můj život skončil. Někdy se mi o tom zdá jen je to sen a pak se probudím. Nedokážu žít s dcerou sama v ten moment se ve mě vše stupňuje den ode dne víc. Jsem pořád se vším nespokojená, nedokážu ovládat své emoce, vytočí mě každá drobnost. Hned řvu a nadávám, jsem plná vzteku, že to tak je, a nedokážu to změnit i když chci. Když se dcera rozbrečí a já nevím co s ní, chytnu amok, křičím na něj a nejradějí bych ho někomu dala, ať si ho vezme a nevrací. Nejraději jsem, když spí a já s ní nemusím mluvit a věnovat se mu. Dítěti se věnuju, péči nezanedbávám, ale všechno dělám jen proto, že se to musí a má.

Fórum: 
Obrázek uživatele Michala81

Dobrý den i Vám, včera v noci jsem se dostala k Vašemu příspěvku, přečetla reakce a stále na Váš příběh musím myslet. Proto dnes píšu. Nevím, jestli si toto mé psaní přečtete a jestli jste četla ostatní (různorodé) reakce... Pro malé seznámená - jsem máma dvou chlapců (4 a půl, rok a půl.) a podobné stavy jsem zažívala právě u prvního dítěte. Ale nešlo o to, že bych své dítě nemilovala či ho nesnášela, to spíš sebe samu jsem za vše neměla ráda. Protože se mi "stále" něco nevedlo. Už od porodnice. Každý problém mě ještě víc podkopával moje sebevědomí a vyvolávalo ve mě strachy, že co se zas přihodí a že nejsem dostatečně schopná máma. Navíc jsme s mužem měli v té době časté spory ohledně přístupu ke všemu, co se miminka týkalo. Byl to boj. S ním, se sebou samou, s miminkem. Jedna událost, která mě a mé dítě uvrhla do kolotoče pobytů v nemocnicích (a i na JIPce), měla příznivý dopad na to, jak jsem to celé začla brát potom. Jak jsem se do té doby trápila "maličkostmi", řešila kdeco, byla pořád zbytečně (už od probuzení) nervózní a ve stresu. Začla jsem se na své dítě dívat jináma (více milujícíma) očima. Pomohla i rada manžela, že každý den je nová šance. Chovat se líp, něco změnit. Nevzdávat to při menším nezdaru. Celé se to ale uklidnilo, co si tak vzpomínám, až po prvním roce života našeho chlapce. Pak už byly dny více veselejší. Ale stejně je můj vztah s prvorozeným synem odlišný od vztahu se svým druhým synem. Jednak díky zkušenostem, jednak díky jejich odlišným povahám a jednak díky mně. Jelikož jsem za ten čas přestala řešit spoustu nepodstatných věcí a začla se více radovat z našeho rodinného života. To jsem popsala vývoj u sebe. Teď zpátky k Vám.
Nemůžu Vám radit, na to nemám právo ani odvahu (sama bych občas potřebovala stále ještě pomoct), ale co tak z toho celého cítím, je Vaše zoufalství. Že už nemůžete změnit to, co běží samo. Nějak jste se - proti svému dosavadnímu přesvědčení - v minulosti rozhodla a stále s tímto rozhodnutím bojujete. Nejste s tím "spokojená". A to se pak přenáší na vztah k Vašemu děťátku. Ono přišlo na Vaše (ač nejisté) zavolání a teď je na Vás, abyste ho ujistila, že je to tak správně. Že tu má s vámi být a že je tu vítáno. Člověk by si měl svoje pochybnosti nejprve vyřešit sám v sobě. Nehledat pomoc z venku. Sám sebe přijmout a mít se rád. Teprve potom může mít rád druhé a nepřenášet na ně pocity své viny, svoje pochyby a chyby. Z textu cítím, že víte, jaké by to mělo být, ale není... Ale proč? Udělejte za minulostí tlustou čáru, resp. spíše se přijměte se svými pocity a chybami a jděte dál. Každý den máte šanci nového začátku. Člověk musí jen sám chtít. Anebo lépe - prostě si řekněte, ža ta změna ve Vás už nastala. Už jste se přes to přenesla, už své dítě a hlavně sebe milujete a chcete mít spolu láskyplný a respektující vztah. Už k té změně prostě došlo. (Co teď píšu, není z mé hlavy...)
Držím pěsti. A byla bych moc ráda, kdybyste mi napsala, jak to vnímáte teď.
....
en "vypsání se"

Obrázek uživatele Panda

Ahoj, cetla jsem tvůj příspěvek a je mi to líto. Jsem máma dvou chlapečků, jeden 2 roky, druhy 5 měs. Někdy je to hodně náročné. Jak už některá maminka psala, byt mámou není snadné. Je to velka změna. Trapis se už téměř dva roky, musí to byt hodně těžké v sobě dusit takové trápení. Rozhodne bych ti taky doporucovala obrátit se na psychologa. Vypovídat se, dostat odbornou pomoc. Jsi bojovnice, na to všechno, co v sobě citis, jsi statečná! Lidská psychika je velmi komplikovaná a nikdo te nema právo odsuzovat! Drzim palce! A kdybys chtěla, klidně napis. Drz se!

Obrázek uživatele Votep

Manželka má ten samý problém. Ale řešíme to. Už je týden na psychiatrii. Dělá pokroky. Můžu doporučit hospitalizaci na psychiatrii, tam jsou odborníci...

Obrázek uživatele Arba

Také znám. Byli jsme bez babiček i přátel v cizím prostředí, takže jsem byla jediný člověk, se kterým moje dcera trávila veškerý čas, a dávala mi to "sežrat". Naučila se se mnou manipulovat a dodnes perfektně ví, jak mě vyvést z rovnováhy. Navíc se nenechala pohladit, pochovat a těžko jsem si s ní budovala vztah. Pomohlo druhé dítě. Dlouho jsem k němu sbírala odvahu. Ale jak z nás byla "smečka", sklidila se, svoji energii přesunula na sestru. Také zkrze sestru probíhaly její snahy o sblížení se mnou. Dnes jsou se sestrou nejlepší kamarádky. Můj vztah s první dcerou je rok od roku lepší, ale stále na něm pracuji. U druhé dcery mateřská a bezpodmínečná láska naskočila okamžitě, a jsem ráda, že jsem ji poznala. To mi také pomohlo napravit zničené sebevědomí coby matky. Výčitky mě přesto nikdy neopustí.

Obrázek uživatele Michaelah

Tak dej dítě k adopci, je spousta žen, které touží po dítěti a budou se k ní chovat lépe. Ty si užívej života bez děti, prosím.

Obrázek uživatele Ivana

Nebudu ti vykat. Hele, dítě sis pořídila dobrovolně. Ono si, bohužel, vybrat nemůžu. Nezlob se na mě, ale pokud nemáš IQ houpacího koně, tak snad víš (a podle toho co píšeš, tak víš), že tvé chování není normální a je to na vyhledání pomoci. Snad nepotřebuješ, aby ti tady x lidí řeklo, že máš psych.problém a potřebuješ odbornou pomoc. Protože způsob jakým popisuješ svůj stav jasně ukazuje, že blbá nejsi, tak ti ani nevěřím, že jsi tak bezradná. Pokud ovšem nejsi mega sobec.
Taky jsem si zažila krušné chvíle, hodně. Ale takhle se chovat k malému dítěti? Litovat tě nehodlám.

Obrázek uživatele Tintinatina

Neda mi to. Prober se a zacni se ke svemu ditku chovat pekne. Vubec si asi ve sve sobeckosti neuvedomujes, co mu zpusobujes za trapeni a co mu davas do zivota. Dite potrebuje citit lasku, jinak je nestastne, smutne. Tve odmitani a rev mize zpusobit jeho pad na dno. To, do prdele, chces? Ty blaho, mne je z tebe fakt na nic. A to rikam jako mama od dvou certu.

Obrázek uživatele Klára66111

Proberte se vy sama radši. Rada nad zlato, to vám povím teda. Raději si své rady nechte příště pro sebe.
Maminka má očividně psychické problémy a to dost velké, takže nějaké probrání si strčte víte kam.
A vzkaz pro mamču: drž se holka a dej na holky níže. Určitě v tvém případě je dobrý psycholog na místě. Držím palce ať je líp

Obrázek uživatele LenkaRRRRRRR

Co popisujete, tím jsem si prošla i já. Možná ještě trochu procházím, ale už to není tak hrozné. A z vlastní zkušenosti mohu napsat, že pomůže jen čas, jen to, že dítě vyroste. Okolo třetího roku začně trochu brát rozum a bude s ním lepší domluva. Okolo pátého roku už to bude ok. Pak už dítě nebude žrát tolik vašeho času, nebude tak náročné na pozornost a hlavně bude ochotné trávit čas s jinými lidmi, než jste Vy. Přijde školka, škola a bude mnohem líp. Máte v okolí nějakou dětskou skupinku, kde byste mohla malou na chviličku nechat bez dozoru? Můžete chodit někam, kde si vyhraje hlavně s jinými dětmi, takže na Vás nebude tolik viset (aspoň někdy)? Potřebujete více času prom sebe, dítě vám změnilo dosavadní život. Napsala jste, že jste šla proti vlastnímu rozumu a nechala se na dítě přesvědčit. Jsme na tom stejně, máme i stejné následky. jen já mám děti už o něco starší, takže to úmorné a útrpné období už mi pomalu končí (po sedmi letech domácího vězení). Druhé dítě jsem odsouhlasila jen proto, že jsem si myslela, že se spolu děti zabaví a mě nechají na pokoji. Nestalo se. Takže určitě zůstaňte jen u jednoho dítěte, stříhejte metr do data nástupu do školky. A vyhrazujte si co nejvíce hlídacích chvilek, kdy vypadnete z domu nebo naopak z domu vystrčíte dítě (k babičce, k tetě, ke kamarádce). Zkuste najít jinou maminku, se kterou byste se mohly vzájemně navštěvovat. Čeká vás ještě tak rok sraček. A pak už to půjde k lepšímu. A hlavně samo, bez prášků, bez chytrých pánů, co nikdy na rodičovské nebyli.myslete na to, že v tom nejste sama, je spousta takových matek. Jen to navenek nikdy neřeknou. Nejhorší máte za sebou. A můžu vám prozradit, že až se z dítěte začně stávat člověk (=rozumná bytost), vztah se postupně vybuduje sám. Milovat to uřvané cosi, co furt dělá jen bordel, řve to, musí se to krmit, přebalovat a furt jsou s tím nějaké problémy, to je opravdu těžké. A některé z nás to v sobě automaticky nemají. Držte se, zvládnete to. Ještě je metoda vytýčit si dopředu zajímavé momenty, na které se budete těšit - na kafe s kamarádkou, na volné odpoledne, které máte předem dohodnuté, na návštěvu atd. Ty dny mezitím jen tak necháte proplout a budete se těšit na to příjemné, co jste si naplánovala a domluvila. Ten rok díky tomuhle těšení uplyne rychleji. A pak už bude školka a bude mnohem lépe.

Obrázek uživatele Anawora

Dobrý den, souhlasím s předchozími odpověďmi, hned jak jsem si váš příspěvek četla, jsem dospěla k závěru, že potřebujete odbornou pomoc, že zcela určitě trpíte depresemi. Ničeho se nebojte a nechte si poradit od odborníka, nikdo vás za to neodsoudí, v dnešní době je to zcela běžná věc. Bohužel je tato doba plná napětí a stresu, což se pak na lidech a jejich psychice přirozeně musí odrazit. Klidně i zavolejte na zmíněnou linku důvěry, ta je naprosto anonymní, poradí vám a pro vás to bude odrazový můstek. Vaše holčička si zaslouží být šťastná a mít milující a šťastnou maminku. Sama mám holčičky 2 a třetí miminko čekáme za 2 měsíce. Také to pro mě není jednoduché, jsem unavená, doma nemám chvíli klidu. Ale svoje děti miluju, život bez nich si neumím představit a to třetí děťátko jsme si přáli hlavně proto, že nám ty starší děti tak rychle rostou! Bojím se doby, kdy si půjdou svou vlastní cestou a už mě nebudou potřebovat. Dodnes s náma spí v ložnici, i když je starší holčičce už 8, v pokojíčku být nechce. Užíváme si to, jsme si vědomí toho, že jednou na to budeme vzpomínat a že nám bude moc líto, že je to všechno pryč. Zkuste navštěvovat i nějaké hrací centrum pro maminky s dětma, třeba budete pyšná na to, jak je vaše holčička ve srovnání s jinými šikovná, určitě si na ní najdete něco, co druhé děti nemají/neumí. Máte-li možnost, přenechejte ji občas někomu na hlídání (tatínkovi, babičce, sousedce) a vyrazte ven, zaběhejte si, běžte ke kadeřnici, s kamarádkou na skleničku vína. Odreagujete se a budete se pak domů mnohem víc těšit. Zvažte všechny své možnosti, ale zcela určitě s tím něco dělejte. Hodně štěstíčka!

Obrázek uživatele Lucienkao

Ahoj,ja mam dve deti. Holcicku,ktera ma 5let a chlapecka 4mesice. Ja nesnasim spis sebe,protoze citim to,ze k malemu se mam vic nez k holce. Kdyz se holka narodila,tak jsem citila to,ze me nebavi a ze vseho lituji. Taky jsem se starala spis z povinnosti a trapila jsem se spis tim,ze jsem nevedela jestli ji mam vubec rada. Kdyz ji neco bolelo,tak me to bolelo taky a bylo mi ji lito. Tak jsem usoudila,ze ji asi nejspis miluji. Miluji svoji dceru,ale k synovi se mam proste vic. Tam ta laska byla hned. Ty se koukej taky vzpamatovat a snaz se mit se k ni vic. Ona to citi,proto je k tobe takova a ty jsi pak podrazdena. Ona se na ten svet necpala. Nemuze za to. Je mala,nevinna a potrebuje lasku. Jak s tim nic neudelas,tak to muze mit na ni velky dopad v dospelosti. Muze ji to znicit budoucnost a pohled na svet. Najdi si k ni cestu, vzdyt je to kus z tebe. Drzim palce

Obrázek uživatele ctyrideti

Uf...upřímně je mi z tohoto pěkně zle.Nikdy jsem necítila,že bych své dítě nesnášela,nemilovala apod.Mám čtyři děti a miluju je všechny stejně.Je to někdy dost náročné,kord když jsou celkem brzy po sobě narozené...ale zvládám i bez babiček..Zajdi si k psychologovi ten ti pomuže,pokud to jde at babičky pomáhají popř at jde na rodičák tvůj chlap.Jinak nevím co poradit.Je mi z toho smutno.Ze srdce ti přeji,aby sis k dceři našla cestu.Mít dítě je zázrak tak si toho važ !

Obrázek uživatele Markeeee

Dobrý den, úplně ve mne mrazí,když čtu Vaše řádky...Sama mám dvě děti a jsou dny,kdy mě taky nic nebaví,nechce se mi a jsem protivná,myslím,že je to přirozený stav matky na mateřské,ale nedokážu se vcítit do Vašich ostatních pocitů,že Vám je malá jedno a nesnášíte ji.Urcite bych být Vámi vyhledala odbornou pomoc,obávám se,že na tohle sama nestačíte, možná trpíte depresemi.Prosim udělejte to kvůli sobě a hl.kvuli malé, zaslouží si lásku,pochopení a vyrovnanou mamu,pokud se na to necítíte,tak ať převezme péči otec nebo kdokoliv z rodiny,aby jste se mohla dát dohromady.

Obrázek uživatele Lada

Dobrý den, toto je určitě na odbornou pomoc, určitě ne na odsuzování. Už to, že jste se svěřila, je znamení, že situaci nepodceňujete a chcete ji řešit. Dcerka za nic nemůže a zaslouží si situaci řešit a Vy se také neodsuzujte za svoji těžkou situaci. Doporučila bych z vlastní zkušenosti hned vyhledat nejlépe psychiatra (případně psychologa, ale podle popisu by na to asi nestačil) . Podle mě zcela jistě trpíte depresemi a stav bych nepodceňovala. Problém je často s čekací dobou, ale již předtím Vám může psychiatr napsat léky, případně i obvodní lékař. V případě velké krize také není od věci zavolat na Linku důvěry. Přeji, ať se stav zlepší, není to hned, ale stojí to za to. V depresi se zadkí často věci neřešitelné,ale už to je příznak, a po léčbě se i to zlepší. jen je potřeba i s léky trpělivost,dlouhodobě zabírají až po pár týdnech a někdy je potřeba vyladit i jejich výběr. Přeji Vám, ať se situace co nejdříve zlepší. L.

Obrázek uživatele Marcela Sherin

Milá Rorýsku16,
nechoď k psychiatrovi, bude Ti jen psát antidepresiva, šeredně se Ti to odrazí na zdraví. Jdi k psychologovi, ale hodně dobrému, jsi už v tom moc hluboko. Psycholog Ti poradí, pomůže, povzbudí. Popros mamku o hlídání, nebo tatínka dcerky, každý den si dej alespoň 2 hodiny pro sebe - minimálně hodinu denně bez dítěte. Jak se tu psalo, jdi do společnosti, na kafi s kamarádkou, do restaurace, na tancovačku... ale neviň dítě. To opravdu za nic nemůže, nic nežádalo, je tu. Narodilo se Ti, dalo Ti tím obrovský dar. Znovu se zamiluj do okamžiku, kdy jsi svoji holčičku poprvé spatřila, vždyť žije hlavně díky Tobě! Jako žena máš dar dát život, važ si toho a v první řadě neodsuzuj holčičku. Odbornou pomoc opravdu potřebuješ, deprese jsou asi už dost silné. Sama mám dvě děti, podobným stavem jsem si prošla, ale netrval tak dlouho, navíc manžel je psycholog-psychoterapeut, proto vím, co tu píšu. Psycholog je první v pořadí a psychiatr až druhý pro závažné duševní choroby. Jsi určitě krásná mladá žena, co nechce mít život v háji, tak se seber a začni s tím něco dělat Ty sama tím, že si najdeš pomoc odborníka. NIKDO jiný to za Tebe neudělá. Ty jsi ta, co se k tomu musí odvážit. Když za Tebe schůzku dojedná někdo jiný, nebude to fungovat. Jde o Tvé vnitřní nastavení, o změnu uvažování, myšlení, vnímání, uvědomování si sebe sama a svojí hodnoty a sebelásku-pozor: zde obrovský rozdíl oproti egoismu!!!! Mluvím o sebelásce. Je to několik kroků, ke kterým Tě může dovést odborník, ale antidepresiva to nespraví, stav by se zhoršil a potřebovala bys mnohem více síly se z toho všeho pak dostat. Shrnuto a podtrženo: Změnit svůj stav můžeš jen ty a dobrý psycholog Tě z toho dostane.Ale Ty sama se musíš pro změnu rozhodnout a Ty sama ji musíš chtít. Přeju Ti hodně síly a lásky, určitě to dokážeš! Marcela

Prosím kdo máte zkušenosti s touto mastí, napište jestli vám zabrala a jak rychle. Mažete často, nebo stačí jen jednou? Malýho trápí bříško, kroutí se a tlačí, rozčiluje a pláče, ještě mám kapky Sab Simplex, ale nejsou mu ještě ani 3 týdny, tak si říkám, že je na ně brzo. Zkouším cvičit nožkama, dávat na bříško, ale nic moc nezabírá, tak jsem koupila Pupíka.

Ahoj holky! Už delší dobou mě vrtá hlavou pověra o mimikách. Znám tedy jen dvě, ale nevím jejich význam. Znáte je některá? Jednu z nich bych totiž chtěla porušit, ale nevím jaký by byl následek tak proto se Vás ptám.
1. pověra - Nestříhat miminkům do jednoho roka života vlásky... Proč?
2. pověra - Nechodit s miminkem na hřbitov - taky do jednoho roka... Proč?

Ahoj tety, od kdy se může normální mléko, tvaroh, tvrdý sýr, měký sýr, smetana a kysaná smetana? Je nám 8 měsíců, už jíme jogurty, ale v tom ostatním mám zmatek... :+^*:

zdravím maminky potřebuji poradit za chvilku jdu malého koupat a jelikož má hodně potniček slyšela jsem že pomáhá černý čaj ale nevím jak na to to mám uvařit hrnak čaje a vlít do vaničky s vodou?? A jak ho mám umít když používám šampon a koupací gel to ho umyju normálně jako vždycky s tím že ve vodě bude ten čaj??

Ahoj, chtěla bych se zeptat jak to máte ostatní.

ahojte, potrebovala bych poradit nebo zjistit vase zkusenosti. dnes jsem byla se synem(5,5roku)na preventivni prohlidce u zubare. syn se zubare nebal, chodime pravidelne, otevrel pusu, ale jakmile mu zubar rekl, ze tam ma dva male kazy a ze mu je vyvrta, uplne otocil a zacal slezat ze zidle. jsem v 31.tydnu a syna jsem nemohla mit na sobe, pupek mam velky.

Zdravím všechny, vůbec nevím jak začít. Mám úžasnou dceru, je krásná, ráda se učí a hraje na klavír. A přesto denně ve škole od spolužáků (asi 5ti, ostatní se tomu smějou) poslouchá, že je tlustá kráva, pí.a, a že se jednomu z nich z ní zvedá žaludek, (tlustá není, nikomu nic nedělá, ale ráda mluví s učiteli).

Chtěla bych moc poprosit o zkušenosti s boreliózou. Dcerka (27měsícu) měla před cca 10 dny klíště. Odhalila jsem ho hned, resp. během max. 12 hod. Vytahnout slo pomerne lehce, hned jsem ranku vydezinfikovala a povazovala to za vyresene. Podotýkám, že ho měla v pupíčku. Každy den ji to poctive kontroluji a včera během dne najednou pupik kolem dokola cely cerveny.

Ahoj mamky,prosím vás nemáte zkušenost se zlomenou nohou u dítěte?Syn má ted nohu v ortéze a berle na zlomený kotník,v pátek jdem na kontrolu tak mě zajímá zda už mu to sundají,už to má ted 4tý týden.Děkuji

Ahojte, syn chodí do školky a příští rok půjde nejspíš do školy. Chodí tam už třetím rokem a mají tam kroužek angličtiny. A letos bych ho už tam chtěla dát. Ale manžel je zásadně proti,že to jsou zbytečně vyhozené peníze, že mu to stejně nepůjde,hrozně mě s tím štve. Jak může vědět že mu to nepůjde.

Ovulace? Bazalni teplota

Ahojky, prosim.radu, byla ovu z grafu? Neni to celej cyklus, merila sem.od konce.ms do dnes. Jen chci vedet jestli uz ted muzu rict ze...

Otěhotnění těsně před menstruací která dorazila

Ahoj, mám dotaz. Je podle vás možné otěhotnět den před menstruací, která dorazila? Další už se nedostavila. S tím souvisí, že netuším...

Dotaz na sterilizaci

Mám dotaz na sterilizaci,podstoupila jste ji některá?Čekám třetí dítě a už poslední a zvažuji,že si nechám během...

Wobenzym zkušenosti

Čeká mě císařský řez a uvažuji o vitamínech Wobenzym pro lepší hojení a rekonvalescenci těla.Udajně by neměl být problém ani kojení.Máte...

Dotaz

Ahoj holky,

mám dotaz, jsem ve 14 týdnu těhotenství a pracuji jako...