Nějak nevím proč...
Ahojky, tak já nevím jak dál, tak snad mi pomůže se z toho vypsat. Jen se to netýká miminek a těhotenství. Je možný, že mám deprese? Nějak mám pocit, že co jsem dělala doposud a jak jsem to dělala, týká se to jen několika věcí, tak najednou mám pocit, že nevím proč to dělám, že to je špatně. Ostatní to tak dělají a te´d se diví, že chci změnu. Vidím věci jinak, než dřív. Co se stalo? Může to být tím potratem? Může to "tak" změnit psychiku člověka? V té době po tom, jsem dělala věci, které jsem už dávno dala na "hřebík" Nějak mám pocit, že moc "přemýšlím" a něco mi nesedí. Jenže lidi kolem se jen diví, co se se mnou stalo...a to si myslím, že nedělám nic hroznýho...jen nějak mi nesedí jít s "davem".
já měla po potratu nepřekonatelnou potřebu uklidit, ale ne ve smyslu udělat čisto, spíš ve smyslu zbavit se zbytečností. Takže asi třetí den po propuštění z nemocnice jsem vynosila všechny věci ze všech skříní na jednu hromadu a postupně jsem je zas do těch skříní uklidila, jen jinam než byly původně, takže jsme pak asi čtyři měsíce měli na všech skříních nalepovací lístečky s cedulkou, co kde je, protože manžel nějak nemohl nic najít :s: asi čtyři pytle krámů skončily v popelnici, něco málo jsme odstěhovali k našim a zrenovovali jsme třicet let starý obývák, k dokonalosti chybí už jen nový konferenční stoleček, ale v nejbližší době asi nebude, protože jsme zas ve fázi shánění kočárku a dětské postýlky
In reply to já měla po potratu by ha.nka
Holky, jsem moc ráda, že tady čtu, že to nějak takle prožívá každá. Opravdu mi to pomáhá...
no myslím,že je to zcela normální,že tě to moc ovlivnilo a chceš všechno změnit..byl to zásah do tvého života a mě třeba šíleně ovlivnilo jak jsem přišla o malého kvůli té rakovině a pak jako ta samotná nemoc..úplně vím jak se cítíš...
Ten minulý potrat v tom 10.týdnu mě dost ovlivnil ve vztahu k manželovi,chtěla jsem taky asi začít od znova..nevím,byl to děs a moc nás to rozdělovalao,byla sjem na něj i hnusná a chlap se do toho nedokázal vžít,nevěděl jak se ke mě má chovat a jak semnou jednat...Jo a já teda ty deprese měla byli moc hnusné,takže,by to mohly být deprese...No teď teda klepu,ale co jsem znova těhu tak jsem se moc sblížili a manža kolem mě chodí a snaží se mi moc poháat,jenže chodí z práce dost pozdě a tk jsem na to stejně sama..
Neboj Evi ono to přejde a bude líp...Moc se opatruj!!!Terka :a: :k:
In reply to Ahoj Eviku.. by Terulkovka
Hrozně moc tě v tomhle obdivuju. Bojuješ s takovýma věcma, že myslím, že bych to nezvládala...
Moc na tebe myslím a moc moc moc přeju, ať je mimi v pořádku. Ale věřím, že bude, má maminku, která je opravdu silná. Drž se!!!! :) :a:
In reply to Hrozně moc tě v tomhle by Evulík
víš,no život nás někdy hodí do vody a musíme plavat a v tom to je,nad tím nepřemýšlíš a bojuješ...
Moc Ti za vše děkuji!!! :c: :k: :+^*:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Děkuju, moc.
Já hned po tom měla taky pocit, že musím všechno změnit. A když jsem to začala říkat před ostatními, tak prý to nemá cenu, že je to zbytečný a proč to budeš dělat...spoustu otázek a to mě docela vyhodilo z rovnováhy. Měla bych si dát asi klapky na oči v takovýhle případech.
Musím uznat, že na Vánoce se docela těším. Asi začnu tím, že prostě budou vánoce. Budu se snažit udělat je co nejhezčí pro mojí rodinu... třeba je cesta v tom, že kousek po kousku si to v tý hlavě srovnám...
Potrat ženskou hodně poznamená.Někoho možná napořád.On se s tím každý vypořádává taky jinak.Na davu by mi tak nezáleželo.Co je pro mě prvotní,jak jsme na tom s partnerem.A můžu ti říct,že každý můj potrat nám dal vždycky zabrat.Bohužel nás to teď čeká znovu.Chce to čas,to je nejlepší léčitel.Jo a přemýšlení k tomu asi patří.Přeju,a´t se dáš brzo do pořádku.
In reply to Vidím,že máš v hlavě pořádný zmatek by lena
To je mi moc líto, co máš za sebou. Chtěla bych být silnější. A děkuju.
Vztah s manželem je krásný. A možná se i víc upevnil, díky tomu. Vím, že bych měla těžit z tohohle.
Jsem moc ráda, že člověk sem může napsat, že si tím uleví. Možná bych si měla založit deníček a psát si do něj...vypíšu se z toho a bude klid a nikoho tím nebudu zatěžovat. Taky to má něco do sebe. Mě to opravdu pomáhá sem psát...Díky.
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj Evicku, tak Te jdu taky povzbudit...sice si asi reknes, to ta prava...ale jak jinak nez ta, ktera tohle proziva ci prozila take...nerikam, ze mam to stejne jako Ty, kazda to opravdu proziva jinak a vyrovnava se po svem, ale jinak se neboj...taky mi dela problem zajet se, vratit se zpet do bezneho chodu zivota...radovat se s ostatnimi z "malickosti", ackoli vim, ze obvykle se z nich umim tesit taky,ale ted to proste nejde, jeste je to cerstve, je to moc citlive a nejde preskocit faze smutku, truchleni a vyrovnani se s danou situaci... asi se to zas vystribri opravdu casem a zase zapadnem do davu, i kdyz ted mas pocit, ze s nim jit nechces...mozna ani nepujdes, protoze si prosadis sve vize, protoze to muze natolik cloveka ovlivnit a zmenit, ze to tak bude vyzadovat nadale...tezko rict, zatim to ani jedna nemame cele za sebou, tak uvidime, co to s nami provede...drzim Ti moc palce, aby to bylo brzy tak nejak v normalu, aspon trosku :h:
______________________________
http://picasaweb.google.cz/marsyvar