Náš porod - dlouhý a náročný

Ahojky, tak malá usnula po probdělé noci a tak vám můžu napsat jak se klubala na svět.
V sobotu 9.1.2010 ve 3:30 mi praskla doma plodová voda. Jdu tedy vzbudit taťku, aby se pomalu začal chystat, že mi praskla voda a tak vyrazíme do porodky. On se tak na mě hezky podíval a zeptal se mě: "A kde? Jseš si jistá?" Chudák asi čekal potopu nebo co....
Bolesti jsem zatím žádné neměla a tak jsme vyrazili pomalu a opatrně, protože venku krásně nasněžilo. Do porodky jsme dorazili v něco kolem 5 hodiny, paní doktorka mě vyšetřila a řekla, že jsem na dva prsty a že se to rozjede dneska nebo tomu zítra pomůžeme. Jen co mě uložili na pokoj, tak jsem začala cítit kontrakce a hned pěkně pravidelné po 8 minutách, kolem oběda už po 5 minutách a odpoledne už jsem lezla skoro po čtyřech když byli bolesti po 3 minutách a najednou se zkrátily po 1 minutě. Jenže byl jeden jediný problém. Otevřená jsem byla stále jen na 3 a víc jsem ne neotevírala. Navečer už jsem doktorku přemlouvala, ať mě do rána netrápí, že už to takhle dlouho nevydržím. Doktorka byla naštěstí úžasná a násilím mě roztáhla na 5, abysme mohli jít na sál a já mohla dostat něco na úlevu a rozjetí porodu.
Na sál s námi šel i taťka, který mi tam opravdu hodně pomohl a sama bych to asi nezvládla.
Na sále pokračovala násilné roztahování pěkně po 1 cm až jsme se dostali na 10 konečně!!!!
Ale ouha, kontrakce střídala kontrakci silný, že jsem už chvílema byla sprostá a nemohla jsem to vydržet. Chudáka taťku jsem nevědomky při jedné takové kontrakci chytla za triko pod krkem, až mi sestřika říkala, ať ho pustím, že bych ho mohla chudáka uškrtit. No problém byl ten, že se nedostavoval pocit k tlačení. Takže budeme rodit opět násilím, ale paní doktorka mi opravdu pomohla, jsem jí za to moc vděčná. Sil jsem už moc neměla a tak mě nastřihla a řekla, že při každé kontrakci budu tlačit i když nemám potřebu. Takže jsme začali tlačit jako o závod, malá musela rychle ven. Sestřička mi pak dvakrát hupsla na břicho a malá krásně vyklouzla. Taťka mě celou dobu držel za ruku a povzbuzoval a dodával sílu. Malá měla omotanou šňůru kolem krku, ale jinak v pořádku. A ta úleva!!!! Najednou mě nic nebolelo. Lucinku nám pak přinesli na pomazlení a pak už si moc nepamatuju, začala jsem vyčerpáním usínat. Malá se narodila po 20 hodinovém úmorném porodu.
Druhý den nic moc, protože jsem měla nějakou poporodní anémii, takže jsem jim kolabovala kdykoli mě postavili na nohy. Do toho byl problém s tím kojením, kdy sestřička malou nechala přisát a pak už se nám nevěnovala. A ta naše lenoška jen cumlala, ale nesála. Nechali nás tak 3 dny, takže malá totálně vyhladovělá. Pak už jsem si došla vyhádat umělý příkrm s tím, že kojit nebudu, protože malá viděla, že se jde kojit a už měla hysterák. Z porodní váhy 3480g zhubla na 3210 g. Takže nekojíme, ale odstříkáváme a stejně mám hrozně málo mlíka (bohužel to máme v rodině), takže dostává ještě umělý příkrm.

No to jsem vám teda napsala romám, obdivuju všechy, kteří to dočtou až sem do konce.
Těhulkám přeji naprosto lehké a super porody a ne takové zážitky jako mám já. Sice to bylo namáhavé a fakt záhul, ale výsledek za to stál.