Na samém počátku těhotenství

Začalo to dva dny před Silvestrem ´09. Ohlásily se mi menstruační bolesti, tak jsem si říkala, že se měsíčky blíží a že je tedy vše v pořádku. Přijít měly 31. prosince. A taky přišly. Tedy - aspoň jsem si to myslela. Na tampónu se mi objevily asi 3 kapky krve. To bylo večer. Normálně mívám mestruaci, která trvá 5 dní, přičemž první dva dny je relativně silná. Ale říkala jsem si, že je to asi jen začátek a očekávala jsem, že hned druhý den ráno to bude silnější. Ale nebylo. Zase jen asi 3-4 kapičky krve. A tím celá menstruace skončila. Už ani kapka.

Začala jsem tušit, že jsem těhotná. Kdyby se neobjevilo těch pár kapek, tak bych si myslela, že se mi (už zase) přesunul sám od sebe termín menstruace, protože se mi to tak co 3-4 měsíce posunuje o týden dozadu nebo dopředu. Neberu antikoncepci, protože po přečtení toho, co může způsobit (infarkt, rakovinu, trombózu atd.) jsem ji zamítla. Jsem vdaná, s manželem jsme se vzali 1. srpna 2009, takže jsme se dohodli, že se nijak nebudeme chránit a že tomu necháme volný průběh. Chránili jsme se až do listopadu ´09. V prosinci se mi stala ta věc s vynechanou menstruací. Udělala jsem si tedy pro jistotu hned 2 těhotenské testy od dvou různých firem. A na obou byly 2 čárky!!! Takže jsem v tom!

Včera jsem letěla na gynekologii. Můj doktor mi udělal ultrazvuk. Zatím jenom vaginální sondou, to se prý tak v počátcích těhotenství dělá, pro větší přesnost. A řekl, že tam opravdu vidí zatím jen náznak dutinky. Vzali mi krev a dnes mi potvrdili, že vyšel pozitivně a že opravdu těhotná jsem.

Už od Nového roku čtu na internetu články o vývoji plodu, jeho nárocích na výživu atd. Taky jsem se včera večer pustila do čtení jedné ze dvou knížek o těhotenství, které jsem si koupila už dávno.

Jsem zhruba na počátku 6. týdne těhotenství (počítáno od prvního dne posledních uskutečněných měsíčků). A jsem šťastná!!!

Trochu mě zaskočilo, že můj muž nijak nadšeně nevypadá, přestože děti miluje a sní o synovi, jak s ním bude chodit na procházky a bude ho všechno učit apod. Ale trochu nás trápí naše finanční situace, tak snad to zvládneme. Lepší to stejně nějakou dobu s penězi nebude a čas letí. S dítětem čekat nemůžeme, protože manžel je o dost starší než já (mě je 31) a nechceme, aby dítě mělo místo tatínka dědečka. Věřím ale, že s postupujícím těhotenstvím se začne měnit i přístup mého muže. Zatím říkal, že mu nemusím každý den nebo týden říkat, co malému mimískovi zase přibylo, jak se vyvíjí. On na to prostě není. Těší se spíš na to, až se to narodí. Můj muž je už prostě takový...