Musím se vypsat

Ahoj. Ani nevím jak bych začla. Asi si za to všechno můžu sama, ale nějak nechápu proč se ke mě tak chová. Před skoro rokem jsme ještě bydleli u mých rodiču, tam bydlí i babička s dědou hlavně i jim barák patř.Byla to katastrofa furt sami hádky hlavně kvuli dědovi protože ten mě prostě apsolutně nesnáší, kdyz mu přítel s čimkoliv pomohl bylo to špatne. Všude nás pomluvil jak jsme k ničemu a že nikdy nic nedokážem atd. Bohužel jseem dlouhou dobu neměla práci takže jsem byla doma a občas šla na brigádu kdyz byla možnost. Pak stratil práci i přitel a to byl konec. Naštěstí se nám podařilo najít si práci v Praze, ale na bydlení a do začátků jsme si proste museli pujčit od mých rodiču jinak by jsme to nezvladly ja našetřeno nic neměla, neměla jsme z čeho:( Přitelovi rodiče bohužel jsou v dost špatne situaci takze od nich pomoc žádna:(
Bylo to krásný konečně jsme bydleli sami nikdo nám do ničeho nekecal prostě paráda. Pak jsem asi po měsíci chození do prace onemocněla a samozdřejmě o práci přišla, chtěla jsem do práce chodit i přes tu nemoc ale prostě to nešlo :( naštěsti sem měla nemocenskou takze apson nejake penize. V lednu mi ukončili nemocenskou a hned jsem dostala vypověď. Hned sem si hledala praci jinde ale prostě sem nic nesehnala. Pohovory a tak jsem měla ale pak se prostě neozvaly :( V březnu jsem zjistila že jsem těhotná přítel měl velkou radost dost mě to udivilo. Chtěla jsem chodit aspon na brigády ale ze začatku mi bylo dost zle. Přitel furt ze to zvladnu ze každa těhotna zenská pracuje. Měla jsem vysoký tlak tak mi doktor rekl at se šetrim. Přitel proste najem a jidlo platil sam. Tak sem byla doma, přítelovi navařila uklidila v bytě atd. Jakmile neuvařim nebo něco tak me seřve proc nema tepli jidlo ze studený jist nechce, skoro denně chodim na nakupy atd. Já jsem taková uťápla no asi si za to můžu sama. Ráno vždy když jde do prace tak snim vstanu udelam mu snidani sbalim mu věci do prace oblečeni jidlo atd. jednou sem mu zapoměla dat do batohu čip aby se dostal do prace nechal si ho na skříni. Hned na mě začal jako jestli to už nezvladaš tak ja si to budu dělat sám a je to atd. Jakmile něco udělam blbě sem za tele. Myslela jsem si jak nebudu mit krasny těhotenstvi ale prostě je to děs. Jsem tu cely den sama nikoho tu neznam začina mi z toho hrabat.Ještě že máme aspon psa a mužu se snim jit projit. Teď poslední dobou se mi zda že je hrozně odměřenej. Bojím se jak to bude až ze mimi narodi jestli bude takovej furt nebo jestli se to změní. Nevím. Miluju ho všechno ale za poslednich par měsícu se změnil. Tak co myslíte můžu si za to sama? Bulim tu jak mimino je mi to všechno líto :r: tak se nezlobte jestli sem vás otravovala ale prostě to ze sebe nějak dostat potřebuju. Mějte se hezky.