Můj první příspěvek
Konečně jsem našla trochu času na to sem napsat. Máme toho teď hodně. V červenci svatba a jestli jsem si někdy myslela, že naplánovat svatbu je těžké, rozhodně jsem si ještě neuvědomovala, jak moc. Ještě že mám tak úžasného snoubence a budoucího tatínka, který se vším krásně pomáhá a dělá mi jenom radost. Asi tak před týdnem jsem začala tak nějak fyziky pociťovat, že jsem těhotná. Nemyslím tím pohyby, nebo tak něco. Jen to, že už mi dělá maličko problém se ohnout. Bříško místo toho aby se zatáhlo a umožnilo hladké ohnutí se mačká a není to nic příjemného. A taky chůze do schodů je pro mě větším problémem než dřív. Ještě necítím kopání, ani nic podobného, ale když jsem úplně v klidu, třeba ležím na zádech, citím takové jemné jakoby převracení. Je to hrozně slaboučké, takže si někdy říkám, jestli si to třeba jenom nesugeruju. Minulý týden jsme byli u doktorky a strašně jsme se těšili, že nám řekne pohlaví. Řekla, že to rozhodně nemůže říc na stoprocent, ale že má zatím svůj názor, podle kterého bychom se neměli řídit. Takže má názor, že máme možná chlapečka, ale jistě to neví, takže ani my. Musíme počkat na ultrazvuk na který jdeme za 3 týdny. Tam už nám to prý řeknou stoprocentně. Čím déle jsem těhotná, tím více se těším na miminko, ale také mám strach. Pořád se něčeho bojím. Někdy mám noční můry, jako třeba že jdeme k doktorce a ta nám řekne, že miminku nebuší srdíčko, nebo že zničehonic začnu krvácet a přijdu o miminko. Ale protože z hlediska lékařského všechno vypadá v pořádku. Oba jsme mladí a zdraví jsem přece jen trochu klidnější. Bojím se taky jak to zvládnu. Jestli dokážu vychovat dobrého člověka. Jestli budu schopná mu dát všechno, co bude potřebovat. Je to zvláštní. Na jednu stranu se nemůžu dočkat až budu toho drobečka držet v náručí a na druhou se bojím, jestli to všechno zvládnu. Mám obrovské štěstí, že mám úžasného partnera, který se na miminko moc těší a můžu se na něj spolehnout. Vím, že na nic nebudu sama.
Já vím, že je to trošku dlouhé, ale nějak jsem asi potřebovala vypsat všechny ty myšlenky, co mi běží hlavou.
Ahojky, tak to jsme na tom trošku podobně. My chystáme svatbu teď na červen 5.6., takže už tak nějak všechno máme a musím říct, že jsem čekala, že okolo toho bude ještě větší šrumec, je fakt že jsme to dělali pěkně v předstihu, takže to docela šlo..teď už nám zbývá jen oblek pro přítele, ale to snad nebude problém v sobotu jedeme do Polska, tak doufám, že vybereme. Jinak pohyby taky ještě necítím, jen večer takové škrundání v břiše, tak nevím zda je to už ono..Taky se na mimčo moc těšíme a zároveň mám pochybnosti, zda to všechno zvládnu a budeme dobří rodiče, ale věřím, že snad bude všechno v pořádku, alespoň přítel a rodiče mě ubezpečují, že to všechno zvládneme v pohodě. Příští úterý jdeme na utrazvuk, tak jsem zvědavá, zda už se dozvíme pohlaví, abych mohla začít po svatbě něco trošku nakupovat. Každý nám zatím říká, že to bude kluk, že jsem se vůbec nezměnila, tak uvidíme, hlavně aby bylo miminko zdravé. A co jména už jste vybrali? My v tomhle máme už jasno shodli jsme se hned napoprvé :-) Tak ti přeju ať ti všechno dopadne dobře a pak se ozvi jak pokračují přípravy na svatbu. Papa a pozdravuj mimíska :-)
Ahojky, chápu jak se cítíš, já jsem v 30 týdnu a první těhotenství mi nedopadlo dobře, v 8tt při první kontrole mi řekli, že se zárodek nevyvíjí a já musela na revizi. Po třech měsících jsem znovu otěhotněla, ale od začátku samé problémy, takže jsem si těch 7 měsíců vůbec neužívala, ale jen se bála a děsila se každé kontroly, že uslyším něco špatného :? Teď už když každý den cítím, jak tam s sebou malá mele, tak jsem klidnější,ale i tak se pořád bojím, jestli budu dobrá mamka, jestli dokážu tomu prďouskovi dát opravdu všechno co bude potřebovat... Obavám se člověk nedokáže vyhnout, asi by to byl špatný člověk, kdyby si nedokázal připustit nějaké pochyby, ale věřím, že už teď toho bobíška v sobě miluješ a budeš skvělá mamka... Přeji ti hodně štěstí a krásnou svatbu!
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
