Můj první porod

Ahojky, tak jsem se rozhodla, vám taky popsat Můj porod. Jak už tady jedna z nás napsala, musím to napsat teď, pak už bych mohla psát, jak to bylo skvělý.
Tak tedy ve čtyři ráno v pátek 6.3. jsem cítila tak trochu vlhko, tak jsem šla na záchod a trochu vlhké kalhotky a jinak nic, tak jsem si vzala vložku a šla si lehnout, samozřejmě už jsem nemohla spát. Asi po páté znovu, tak jsem se šla opět podívat a to už jsem na vložce viděla, že je to narůžovělá tekutina – plodová voda :s: Tak jsem si pomalu začala dávat věci do tašky, měla jsem je připravené, ale zabalené ne! Před šestou se vzbudil manžel a ptal se co se děje? Tak jsem mu řekla, že mi asi otekla voda (to jsem ještě nevěděla, co je to, když praskne voda). Chtěl rychle vstávat a že jedeme, tak jsem ho uklidnila, že máme čas. Pomalu jsme se začala oblékat a jak jsem se ohnula, že si navléknu ponožky „rup“, to bylo to opravdové prasknutí plodové vody.
Okolo půl osmé jsme dorazili do Motola. Na příjmu jsme museli chvíli čekal sešlo se nás tam nějak moc najednou. Když jsme přišla na řadu, udělali test zda se jedná opravdu o plodovku, převlékla jsem se do erární noční košile, natočili mi monitor, rozloučila jsem se s manželem a šla na čekací pokoj(hekárnu). Na začátku jsem neměla žádné kontrakce, tak to bylo v pohodě. Postupem času se i kontrakce dostavily. Na začátku jsem je rozdýchala, ale postupem času to moc nešlo. Občas jsem se předýchala a brněla mi ruka nebo půlka obličeje. Sestřička mi vysvětlila, že mám dýchat jen mělce, tak jsem se snažila ;) Před 18.00 mě opět vyšetřila lékařka, byla jsem stále otevřená jen na 1cm, prý to jsou jen poslíčci, myslela jsem, že mě trefí. Doktorka se mě ptala zda jsem unavená a to jsem opravdu už byla, tak jsme se dohodly, že mi píchnou injekci a tam prý mi to buď urychlí a nebo usnu a odpočinu s i. Sestřička mi dala kapat antibiotika a píchla slíbenou injekci. A to byl teprve mazec!!! Měla jsem strašný bolesti, bolest mi střílela z křížové oblasti dopředu do břicha, tak že injekce to zrychlila. Sestřička mi poradila ať jdu do sprchy. Sprcha mi tedy skoro vůbec nepomáhala. Asi po deváté hodině (ani nevím přesně, už jsem to nestíhala vnímat) mě opět vyšetřila paní doktorka a rozhodla, že už půjdu na přípravnu a na sál, že jsem na 5cm. Zavolala jsem manželovi, aby vyrazil směr porodnice. Na přípravně už jsem opravdu nemohla, křičela jsem „au“, kdyby to šlo loupala bych bolestí dlaždice ze zdi. Říkala jsem si, že nebudu hysterická, ale ono to opravdu nešlo. Věděla jsem, že to bude bolet, ale takhle!!! Když jsem vycházela z přípravny akorát dorazil manžel a šli jsme na sál. Za chvíli dorazila anestezioložka (tedy já nevím jestli to byla chvíle, mě to tak přišlo) a píchla mi epidurál. Řeknu Vám zázrak medicíny. Super strašně moc mi pomohl, sestřičkám jsem se omluvila za hysterii a bolet byla mnohem menší a dala se rozdýchat. Sice se mi zpomalily kontrakce a museli mi je vyvolávat, ale za to to určitě stálo. Pak už to bylo dobrý, trochu špatně nám rotovala hlavička, tak mě různě točili na boky a nesměla jsem tlačit, ale to se taky dalo nějak zvládnout. Když už jsem mohla tlačit, tak už to šlo docela rychle.
7.3.09 (přesně na termín)v 1.25hod se nám narodil syn Dominik 2630g a 51cm :cc):
Byla jsem šťastná, že už to mám za sebou. Štěstí z malého přicházelo postupně, samozřejmě jsem strašně moc ráda, že ho mám. Děkuji i mému manželovi :h: , který se mnou celou tu dobu byl. A taky personálu na porodním sále FN Motol, byly naprosto úžasní. Přežili mou hysterii,i když určitě nejsem první ani poslední, ale i přes hysterii jsem se snažila jejich pokyny dodržovat a moc mi to pomohlo :dance:
Děkuji Vám všem, co jste přečetli Můj porod až do konce, snad jsem to napsala srozumitelně, slohy mi nikdy moc nešli :s: Všem které to teprve čeká přeji krátký a málo bolestný porod, bez bolesti to bohužel nejde :(
Pa Šárka :\x: