Můj porod století

Ahojte ženy a dívky. Tak jsem se rozhodla po 3 měsících od porodu Vám říct můj zážitek z porodu. Celé mé těhotenství provázely obavy od lékařky, že můj brouček bude moc veliký. Ke konci těhotenství jsme se domluvili s lékařkou, že mi vyvolají porod o 14 dní dopředu. Bláhová jsem si myslela, že se tím něco zachrání. Můj první porod no. Tak jsem nastoupila do porodnice na příjem o 14 dní dopředu. Začali mi teda vyvolávat porod. Prvně jsem postoupila zátěžový test, po kterém se prý většině porod vyvolá. Nic. Pak jsem dostávala injekce skoro každý den a někdy i 2x denně. Nic. Chodila jsem pak na prostiny, při kterých jsem musela celý den ležet na hekárně bez jídla, protože z 99 % to porod vyvolá. Nic. Jen jsem měla veliký bolesti, ale kontrakce žádný. Pak jsem odcházela z hekárny večer na pokoj kde jsem se najedla snídaně+oběd+večere. 14 dní uteklo já už značně vystresovaná a v depresi, protože mým pokojem procházeli ženy, které tak do dvou dnů porodili a museli jinam, protože maminky a těhulky pohromadě nenechávali. Takže když už jsem se konečně dostala do party se supr holkama, tak mi odešli. Už jsem i přemýšlela o reverzu, protože už jsem to opravdu nezvládala. Při každém telefonátu rodiny, jsem neudržela slzy a nebyla ani schopna telefonovat. Držel mě tak trochu přítel, který byl za mnou každý den. Co projel benzínu, ani nemluvím. Postupně mi odcházela hlenová zátka, tak to mě taky utěšovalo, že už se asi něco bude dít. Po 14 dnech, mi praskla plodová voda. Hurááááá jsem si říkala, teď už to půjde jak po másle. Napíchli mi kapačku a čekalo se. Čekalo se celý den, celou noc, celý den.......... Bolesti mi při každé kapačce odcházeli, takže jsem jen ležela na koze a koukala na hodiny, jak se vlečou. Po 26 hodinách bez plodové vody, po skoro 36 hodinách bez spánku a jídla, mi oznámili, že se bude muset udělat císař. V tu chvíli mi to bylo už šumák, jen sem si přála ať je to už za mnou. Napíchli mi páteř a malý se narodil za 10 min. Šel na svět den před termínem a měl 3720 g,jako každý trochu větší prcek, který se rodí normální cestou. Tak, jsem si říkala a teď už to bude dobrý za týden jdeme domůůůůůů. Po 3 dnech jsem se už musela starat sama o miminko, což vy, kdo jste měli císař víte jaké to je, ale zvládala jsem to. Měla jsem broučka u sebe. No jo, ale za pár hodin přišla sestra, že malej vůbec nepřibejvá, že to je problém. Takže jsem musela každé dvě hodiny po celých 24 hodinách takže i vnoci vzbudit malého jít s ním na konec nemocniční chodby na váhu, pak se vrátit, nakojit a jít znova. Nedej bože kdybych se spozdila, už tam byla sestra a dělala, že se zboří svět. Takže zase jsem byla ve stresu, jestli nás vůbec pustí domů po tom týdnu. Většinou vyndají stehy a druhý den pouštějí domů, ale mě pustili ještě ten den po vyndání stehu, protože se jim mě zželilo.
Tímto nechci nikoho strašit, jen mám pořád dojem, že lékaři pochybyli a měli nechat přírodu ať si to vyřeší po svém. Věřím, že kdyby mi dělohu nebombardovali, určitě bych porodila normální cestou a nestrávila tolik dní v nemocnici. Když jsme odcházeli nechali jsme jim na stole 4 tisíce - Děkuji pane Julínku- , ale nesla jsem si poklad největší mého krásného syna. Bohužel jsem si nesla i zážitek na celý život, né moc příjemný. Teď už jsou nám 3 měsíce, jsme zdraví, váha výborná a hlavně doma s rodinou. Sice je brouček moje první děťátko, ale nevím, zda budu mít tu odvahu mít ještě jedno. Možná snad tak za 10 let....................................................................................................