Můj porod kleštěmi.

Ahoj holky, tak jsem se nakonec taky rozhodla hodit svůj porod na "papír".

Měla jsem tři termíny - podle PM, podle UTZ a podle PP. První termín 13.11., nic se nedělo. Druhej termín 15.11. - ráno ve tři mě chytly kontrakce. Vůbec jsem netušila, co se děje. Neměla jsem totiž celou dobu ani poslíčky. Tak jsem koukala na hodinky a zjistila, že kontrakce jsou po pěti minutách... Čekala jsem asi hodinu a pak vzbudila přítele, že teda asi budu rodit a že jedeme do porodnice. Ve čtvrt na pět ráno mě vzali na příjem, napíchli na monitor, prohlídli a zjistili, že jsem otevřená na tři prsty. Dali mě na "hekárnu" s tím, že to může trvat půl hodiny nebo taky šest hodin.. No, při té myšlence, že šest hodin se mě zmocnila panika.. Tolik to bolelo ... a to bylo zatím jenom po pěti minutách. Přítele poslali domů s tím, že mu zavolám, až se to rozjede... Na hekárně jsem rozdýchávala kontrakce, neustále mě někdo prohlížel, stále mě připojovali na monitor, ale otvírala jsem se pomaličku (přišlo mi to nekonečný). Dali mi klystýr, což se mi teda strašně ulevilo no a v devět, že mi píchnou vodu a uvidíme a ať pro jistotu zavolám přítele.. Mezitím jsem rozdejchvála ty šílený kontrakce, které už byly po třech minutách. Nechodila jsem na předporodní kurzy, tak jsem se snažila o psí dýchání, jak jsem všude četla a sestra na mě, ať nedejchám tak zuřivě, že se vydejchám a nebudu mít sílu tlačit... Ale jak dejchat mi už neřekla.. No, přítel přijel do dvaceti minut, svlíkli ho a dali mu ten modrej oblek.. Seděl tam se mnou a bylo vidět, jak ho trápí, že tak trpím.. Poslali mě do sprchy na míč, to bylo super - tam jsem byla asi půl hodiny a to jsem byla jako v nebi.. Kolem půl jedenácté mě prohlídli a že jsem otevřená na deset prstů a že můžeme jít rodit (kontrakce už byly po minutě a šíleně mě to tlačilo na konečník). Vylezla jsem si na to křeslo a ještě asi tři kontrakce jsem musela rozdejchat, než jsem mohla začít tlačit. To bylo šílený, pač se mi chtělo šíleně moc tlačit a nemohla jsem.. Přítel byl skvělej - byl tam u mě, omýval mě vodou, držel za ruku, hladil.. No hrozně mi pomáhal... Pak jsem už konečně mohla začít tlačit. Tlačila jsem jako o život, ale nic - malá vůbec nechtěla ven... Najednou jsem koukala, že mi odvedli přítele a místo Dr. a sestry tam bylo najednou asi patnáct lidí a viděla jsem, jak primář bere nějaké "inštrumenty"... tak jsem si tak v duchu říkala, že mě asi vezmou na císaře, když to nejde... V tom PA říká, že ať se nebojím, že jim musím věřit, pořádně zatlačit jinak se malá udusí.. To ve mě hrklo a najednou jsem viděla primáře, že drží v ruce KLEŠTĚ!!! :-O PA mi skákala po břiše a já tlačila jako blázen. Můžu vám říct, že větší bolest jsem v životě nezažila.. Jak do mě strčil ty kleště a tahal malou, to bylo něco šílenýho. Já řvala jako ještě nikdy!I přítel říkal, že mě bylo slyšet na celou porodinici... no bodejď by ne, že jo... No, ale bylo to už rychlé s těmi kleštěmi, zatlačila jsem jednou, dvakrát POŘÁDNĚ a malou vytáhli! ÚLEVA jako blázen! Zavolali přítele, ať si jde nafotit malou a já zatím čekala, až se mi odloučí placenta - to trvalo zhruba deset minut.
Pak mě museli šít, pač jsem byla potrhaná ze vnitř i z venku, ale to už mě šili pod anestezií. Malá se narodila v 11:13 a měla 2,980g a 48cm. Hned, jak jí ze mě vyndali, umyli, tak mi jí dali na přisátí - holky, ten pocit, když jsem ten uzlíček viděla - okamžitě jsem zapomněla na nějakou bolest. Neskutečný pocit.