můj porod císařským řezem

Ahojky holky :k: ,
tak v pondělí 6.5.2013 se nám narodila krásná zdravá holčička Adélka, 2860g a 47cm :h:
Jelikož byl císař naplánován na pondělí 7.30hod., tak jsem nastoupila už v neděli do nemocnice na oddělení gynekologie. Celý odpoledne se nic nedělo :n: , na pokoji jsem byla sama, takže jsem pochopitelně začala stresovat z toho, jak to bude všechno probíhat, jestli to budu vůbec zvládat jelikož mám doma už skoro 4leťáka, jestli bude malá v pořádku apod. :s: . Večer za mnou ještě přišel anesteziolog, aby jsme se domluvili na anestezii. Já chtěla spinál, bo jsem malou chtěla hned vidět, tak mi prohmátl záda a řekl mi, že teda vůbec neví, jestli se jim to podaří napíchnout, že je mám uplně ztuhlý. Takže následovala další depka a v noci jsem samozdřejmě oka nezahmouřila :n: a jen se modlila, ať už je ráno a máme to za sebou. V pět ráno jsem si dala ještě sprchu, pak netočit monitor, nějaká kapačka na zavodnění, vycévkování, zafašovaní noh, vyslečení do naha :n: a už pro mě jel zřízenec. Ještě jsem se ptala, jestli nemůžu po svejch a prej ne :s: . Tak přes půlku špitálu hurá na sál, v leže, no pocit hroznej. No před sálem sem si musela z toho vozejku přelézt na jinej (nechápala jsem),pak si mě přebral další borec, kterej už mě dovezl přímo na sál a další přelejzání na operační stůl. Jen mě překvapilo, jak je hrozně uzkej a měla jsem strach, že z něj spadnu.Pak otočit na bok a paní anestezioložka mohla začít.Vůbec to nešlo, ale nevzdala to a nakonec se povedlo a já přestávala cejtit tělo od prsou dolů. Hrozný mravenčení a já začala propadat panice.Fakt hnusnej pocit,kterej už nechcu v životě zažít.Naštěstí jsem začala trošku cejtit palec u nohy, tak jsem se uklidnila.Pak mě popřipojovaly na ty jejich různý přístroje, hodily mi plentu před obličej a pak už koněčně mohl dorazit přítel.Musela jsem se smát,když jsem ho viděla v té čepičce :€Ss€: , pak přišel pan doktor a mohlo se začít. Necejtila jsem opravdu vůbec nic. Pan doktor utoho hrozně funěl, až jsem se ptala, jestli je všechno v pořádku a anestezioložka mi říkala, že takhle funí u každé operace, že je to normální a ať se nebojím. Po nějaké chvilce mi došlo, že už to trvá nějak dloho a všichni jsou nějak potichu. Najednou slyším doktrota, jak říká doktorce, pořádně zatlačte a ona na to, to vážně nejde!!!! Už jsem se fakt bála, co se děje. Nakonec Dr. poručil podat kleště a za malinenkou chvilku už nám tu našu :girl: v rychlosti ukazovaly a odnášely pediatrům. Narodila se 7.49 a pan doktor se opravdu nadřel. Prý měla někde vzadu zaseklou hlavičku a nechtěl jí ublížit. Normálně bych jí prej určitě neporodila :w: :w:
No a pak už to byla pohoda, na sále jsme všichni vtipkovali, Dr mě zašil a zase jsem musela na ten vozík a před sálem z vozíku na postel (no asi se chudáci nadřeli, nejsu žádnej drobeček :€Ss€: ) a už jsem mazala na šestinedělí. Přítel tam mohl se mnou, byla jsem opět sama na pokoji. Sestřička nám tam donesla i to naše zlatíčko :!k: .
Přítel pak odjel domů za starším synem a slavit :°°//: , malá na novorozence a já odpočívala. Vstávala jsem druhý den ráno, jasně že to bolelo, ale dá se to zvládnout a odpo už jsem chodila skoro normálně. Opravdu to chce chodit a chodit. Jen mě hrozně bolel vrch břicha od toho, jak mi na něj ta doktorka na sále tlačila. Jinak šestinedělí uplně super, sestřičky užasný a hrozně moc hodný a to stejný dětský sestřičky. Opravdu jim všem patří velký :\x: DÍKY :\x: . No a v pátek si pro nás taťka s bráškem přijel. Su moc ráda, že už to mám za sebou a víc dětí už neplánujeme, takže si malou opravdu užíváme. Bráška ju chce furt chovat, pusinkovat a hlavně mi moc pomáhá. Je to velikánskej šikula. Tak to je asi vše o našem dni, díky za přečtení románu. Snažilkám přeji brzké //na testíku, :€O: pohla´dte pupíky a maminkám přeji krásnej sen s Vašema slunčkama :a: