Můj porod 6. května 2009

Hezky pěkně od začátku

Tak tedy: Po 7letém užívání antikoncepce jsme se rozhodli s manželem založit rodinu a tak jsem někdy v červnu loňského roku vysadila prášky a měsíčky po vysazení spíš žádný a hned koncem července jsem přišla do jiného stavu což jsem zjistila až někdy v půlce srpna. Těhotenství probíhalo úplně bez problémů, žádné ranní nevolnosti ani mdloby – prostě jsem se cítila moc dobře ba naopak možná lépe než před tím. Těch 9 měsíců uplynulo jako voda. A doktorka mi stanovila 3 termíny porodu: tedy 11.dubna podle posledních měsíčků – což byl nesmysl, 20. dubna podle pohybů a 28. dubna podle ultrazvuku. Ale ani jeden z těchto termínů nebyl ten správný!!! Tak jsem 4. května 2009 musela nastoupit na vyvolání do nemocnice pro velký plod a přenášení 41+0tt. Tak jsem tedy byla v pondělí přijata s tím, že hned zítra v úterý jdeme na to… . ale v úterý ráno mi přišel na gynekologii oznámit pan primář, že na porodnici není volné místo a že to dneska nebude – snad zítra a to pokud nebude nic akutnějšího – u mě není prý kam spěchat! Ale to už jsem byla fakt psychicky zdeptaná. Z neděle na pondělí člověk nespí, protože ví, že nastupuje do nemocnice. Pak z pondělí na úterý, že zítra jde na to a když už se člověk tak nějak psychicky připraví tak mu řeknou ať si zase vybalím, že to taky nebude! Ve středu ráno si mě nechal zavolat primář na vyšetřovnu se slovy „že zatím na porodnici také není volné místo, ale že mi teda tu tabletu zavedou tady na gyndě a uvidí se“. Což jsem si oddechla, protože se už aspoň začalo něco dít.
Tak někdy v 8.20 ve středu mi zavedli první tabletu a po třech hodinách mě prohlédnou a případně zavedou ještě jednu tabletu. Po zavedení tablety se objevily kontrakce, ale slaboučké a hodně nepravidelné 5, 6, 4, 2, 4, 4, 10 minutách a tak různě – sestry mi natáčely ozvy každou chvilku, ale nic co by vedlo k porodu. V 11 hodin jsem šla opět na vyšetřovnu a nález úplně stejný jako před tím:otevřená pro 1 prst a čípek mírně zakloněný. Tak mi tedy pan doktor zavedl druhou s tím, že si myslí, že tohle se už nerozjede a budeme to nejspíš zítra opakovat! Což mě docela trápilo, protože už jsem to strašně chtěla mít za sebou, i když jsem ještě nevěděla do čeho jdu. Tak jsem se vrátila zpátky na pokoj a během chvilky se mi objevily kontrakce zase a už byly častější, ale stejně nepravidelné asi tak 2, 2, 5, 4, 4, 4, 3 a tak. Když to trvalo skoro hodinu tak mi volal manžel jestli nechci, aby za mnou přijel což jsem uvítala, protože jsem byla nešťastná, že se nic nerozjíždí – už ani sestry mě nechodily kontrolovat, protože si všichni mysleli, že je to se mnou zabitý. Můj manžel Petr dorazil kolem poledne a mě i ty slabé kontrakce úplně přestaly! Řekla jsem Petrovi: pojď půjdeme zkusit tu sprchu třeba mi pomůže. Tak jsem se přesunula do sprchy, kam jsem si vzala i tu hopsací mičudu. Víc jak třičtvrtě hodiny jsem se neustále hopsala a napařovala břicho hodně teplou vodou. A stále žádné stahy. Pak už mi Petr říkal ať vylezu, že už jsem jak rak a že ještě nastydnu. Bylo asi půl 2, kdy jsem si teda lehla zpátky do postele a Petr mě uklidňoval. Najednou během pár minut se mi rozběhly znovu kontrakce a hned po 2 minutách a hle! Ty bolesti začali zesilovat a stále byli po 2 minutách téměř pravidelně. Bylo kolem půl 3 a doktor ani sestra stále nikde tak jsem si řekla, že se půjdu na chodbu po někom podívat, že to není přece samo sebou, abych ty bolesti měla takhle pravidelné atd. Petr mi musel už pomoc zvednout z postele a jak jsem se zvedla tak mi najednou praskla voda! V tu chvilku jsem byla strašně šťastná, protože jsem věděla, že už mě na gynekologii nemůžou nechat a už se konečně od pondělka začne něco chystat k porodu. Tak jsem zazvonila na sestru a ta hned přišla. Vzali si vložku, aby zkusili test jestli to je opravdu plodová voda a šla jsem na vyšetřovnu, aby se na mě podíval doktor. Jeho slova : to už jsem opravdu nečekal. Nález otevřená pro 2 prsty a čípek se zkrátil na polovičku. Během chvilky pro nás na pokoj přišla sanitářka a přesunuly jsme se ve 14.50 na porodní pokoj. Jelikož naše miminko špatně reagovalo na tu vyvolávačku a při vztazích mu prý nějak haprovalo srdíčko tak jsem musela být snad hodinu a půl v kuse ležet a natáčeli mi ozvy. To ležení téměř bez hnutí a křížové bolesti bylo snad nejhorší! Od té doby co praskla ta voda jsem už ty vztahy měla pořád po 2 minutách což bylo hodně náročné. Sotva jeden vztah skončil už zase začínal další. Nález byl stále mizerný asi v 17.00 jsem byla tak na 2,5 prstu. Už jsem i zaslechla jak se bavili mezi sebou doktoři a PA, že to vidí tak na noc a spíš k ránu! To jsem si teda neuměla představit. Jakmile jsem se mohla začít hýbat a pohyb po pokoji naštvala jsem se a šla zase do sprchy – když mi to pomohlo před tím tak to zkusím ještě jednou. Po půlhodinovém sprchování a opětovném hopsaní na míči přišel doktor ať si na chvilku vylezu, že mě vyšetří. A najednou hroznej údiv: během té půlhodiny v teplé sprše jsem se otevřela na 7 prstů! Opravdu! Což bylo super. Bylo asi kolem 19 hodiny a já byla asi na 9 prstů a tuším, že asi tak od 20.30 jsem už tlačila. Ve 21.10 mi položili na prsa našeho drobečka! Všechny bolesti byli okamžitě pryč!!! Rázem jsem na všechno zapomněla. Náš Petříček vážil 4230g a 54cm a holky já nebyla nastřižená!!! Nikdy bych nevěřila, že to může být tak nádherný pocit mít své děťátko u sebe a držet v náručí. Hrkly nám s Petrem do očí okamžitě slzy štěstí. Petr přestřihl pupeční šňůru a šel s dětskou sestřičkou a našim synáčkem na otření, zvážení atd. Mě mezitím dr. Vytáhl placentu: 3x zakroutil a byla venku ani jsem nijak tlačit nemusela. Pak nás ještě nechali asi 2 hodiny na tom pokoji, kde jsem rodila, abychom si užili malého Petříka a pak nás asi ve 23.30 přesunuli na novorozenecký, kde mi malého odnesla sestřička, abych se prý prospala, ale stejně jsem nezamhouřila oko a stále se mi vše promítalo v hlavě.

Jsem moc ráda, že se mnou byl celou dobu můj manžel. Byla to veliká opora v těžké, ale zároveň té nejkrásnější chvíli! Možná, že strach z porodu, který jsem měla před porodem byl nejhorší. Nebylo to tak hrozný a 100% to stojí za to! A nakonec to bylo docela rychlý!!! Asi od 14.00 do 21.00 hodin což u vyvolávaného porodu je prý docela rychlost… Hodně mi pomohla ta sprcha a asi měsíc před porodem jsem denně pila odvar z lněného semínka – čemuž vděčím, že ty porodní cesty byly asi dobře připravené!
Vím, že jsem se hodně rozepsala a tak děkuji Vám všem, které jste si to přečetly až dokonce.