Můj porod 38tt , 3 490 g , 51 cm

Ahoj holky, tak jsem se dostala k popsání toho mého nečekaného porodu o 2tt dříve. Jak už ste si všimly, tak jsem někdy ve čtvrtek v 0:30 psala, že mam asi kontrakce, že mi začalo v půl 11 bolet břicho a po půlnoci si začala měřit kontrakce které byli 2-4 minuty. To sem začala měřit a po hoďce jsem šla zbudit manžela, že se asi něco chystá :-) , ten šel se mnou do koupelny, když sem si šla dát vanu, aby mi rozptyloval a pořát řikal, že to bude v poho, že to rozeženem ... , že Mirda nebude mít narozky a svátek v jeden den ... no a prdlajs :-) . Po 2 hoďkách jsem volala do porodnice, jestli teda máme vyrazit a tak sme vyrazili. Tam jsem hned byla hned hospitalizovaná s tim, že mam hodně silné kontrakce, ale jsem otevřená sotva na prst, že se ten den rodit opravdu nebude. Dr. jak mi vyšetřoval, ale musel udělat Hemiltona, protože to vyšetření tak bolelo. Že mi dají ještě injekci a uvidíme, že ta buď ty kontrakce rozežene a nebo tomu pomůžou. Tak sme se s manželem domluvili, že se pojede domů vyspat a já budu kdyžtak volat. Šel mi ještě sehnat polštář a než přišel (cca 5 minut) , tak mi praskla v postely voda :s: , tak nikam nejel ... . No a po prasknutí vody, začaly kontrakce ještě větší ... (mít po 1 a 1/2 minutě tolik hodin kontrakce bylo fakt fajn :s: ) ty sme rozháněli ve vaně, kde jsem přes hodinu "usla" . Prý, že sprcha pomáhá ... :s: to jo, ve sprše jsem lezla bolestí po stropě. Někdy kolem 9 to začalo být opravdu nesnesitelný ... , tak mi sestřička přišla zkontrolovat, jestli UŽ? A stále nic moc, otevřená na 5 prstů ... , že malej je stále dost vysoko. Tak že prý mam hopsat na míči ... , to také pro malýho nepomohlo. Tak že hodně pomáhá sednou si na záchod (což sem jí pobavila tim, že se mi tam nechtělo, aby malej nevypadnul do záchoda :-) ) , takže sednout na záchod a v kontrakci se ohnout ... , což byla jedna z největší bolestí, kterou sem asi u toho porodu zažila .. :00: , to bylo něco šíleného ... . No a od 10:00 jsem byla na 8 prstů, ale malej stále vysoko a už sem potřebovala tlačit a musela jsem čekat, že potřebudem na 10 abych byla, že bych se potrhala ... . Jako prodýchávat to, no hrůza, nejsem zvyklá takhle rychle dýchat :s: a ještě to sucho v krku, když se nemůže pít a jen vyplachovat pusa vodou. A pak déle už jsem přestala komunikovat, no něco hroznýho :-) (teď už to beru v poho s úsměvem) . No a pak už si jen pamatuju cca v 10:45, že sem byla na 9 (malej stále poměrně vysoko), honem kyslík a doktora kterej začal ať tlačim, najednou další doktor, kterýho tam rychle zavolali, a ten, že musim okamžitě tlačit, přes 5 porodních asistentek, které mi držely nohy, hlavu, abych se mohla zapřít ... . Malýmu se v bříšku přestalo dařit, tak sem musela tlačit i když sme ještě chvilku měli čekat, samozřejmě s nástřihem, kterej opravdu jen slabounce štípl a najednou malej celej vyjel v 11:02 :h: , což mi potrhalo zevnitř, ale bylo to něco tak úžasnýho :h: , přes tu bolest, sem začala opět 100% komunikovat, hned mi ho dali a bylo na ten celej den zapomenuto :h: , takhle nádhernej pocit jsem v životě nemněla, vypadal jak hrošík, když jsem ho viděla poprvé :-) , byl do fialova (asi trochu přidušenej), tak nádherně teploučkej, jemňoučkej :€s€: . Koukla jsem se vedle na mažela, ten seděl v křesle, nemohl se ani zvednout, jak byl vyřízenej (takhle jsem ho opravdu ještě za těch skoro 10 let neviděla) , sestřičky honem vodu a napít, aby to s nim nešlehlo. Prý byl uplně vyřízenej s toho, jak tam v jednu chvíli bylo asi 10 lidí, já pod kyslíkem, všude krev, že se o mě šíleně bál a i mu ukápla slzička. Nějaký věci jsem se dozvěděla až od manžela po porodu, jak jsem byla lehce mimo. Máme kamarádku porodní bábu a od tý sme věděli, že když je všechno v poho tak je na sále jen porodní asistenstka a pak ke konci dokor a u nás toto no :00: . Sestřičky na něj jestli už je v poho ať jde malýho fotit :-) , by na to zapomněl :s: . Pak mě půl hoďky šil, vyplácal na mě nějaký 3 sady šití :00: . A pak už sem jen na sále odpočívala s blaženým úsměvem, že už drobka máme :h: ! Pak jsem musela dostat 2 pytlíky transfuze, kvůli dvětší ztrátě krve :( . Sme doma, kojíme, sme hrozný cukroušcí ... . Večer, když si chci jít lehnout, tak začneme teda vymýšlet a plakat, ale mamanka je šikovná a zvládá to :-) . Přes tu hroznou bolest, to byl pro mě nejúžasnejší zážitek a jsem maximálně šťastná. Já osobně nechápu typ maminek, co řiká, že už nikdy, že tuto, že tamto ... , jo, nemůžu si stále ani sednout, bolest slušná ... , ale za to co mi leží v postýlce to opravdu stálo :h: