Můj porod

Ahoj Ledňáčci.
Včera nás pustili z porodnice a teď je trochu čas, tak se tu rozepíši.
Jinak všem nově narozeným miminkám a novopečeným maminkám moooc gratuluji a ostatním nastávajícím maminkám přeji, aby měli svého drobečka co nejdříve u sebe.

V noci z 5. 1. mě vzbudili poslíčci. Přes den mě občas pobolívalo v zádech a podbřišku. Ale nebylo to nijak moc bolestivé. Odpoledne už mi bylo lépe a tak sem šla ještě na těhotenské cvičení. Z cvičení jsem ještě v pohodě dojela domů. Kolem desáté začali bolesti nanovo, tak sem si rovnou vlezla do vany, protože tam to vždycky rychle zmizelo. Takhle sem ležela ve vaně asi do jedenácti a manžel už měřil, zda je to pravidelné. Bylo to po pěti minutách ale vztahy trvaly cca 30 sekund a všude v knižkách psali, že to má být 40s. Takže sem si stále myslela, že to sou jen poslíčcic. Navíc bolest nebyla ani tak velká. Manžel už začal být ale nervózní a tak řekl, ať se obleču a pojedeme. Kdyžtak nás prostě někdo pošle zpět domů. Přece říkali, že radši víckrát než aby se něco stalo.
Přijeli jsme do porodnice a těsně před dveřma bolesti ustaly. Tak sme přemýšleli jestli tam teda jít nebo ne. Nakonec sme radši zazvonili s tím, jestli se na mě může někdo podívat, že mám bolesti v kříži a podbřišku. Paní doktorka mě prohlédla s tím, že si mě tam už nechají, že sem otevřená na 1cm a začala semnou sepisovat papíry. Přijetí do porodky mám ve 23:41. Ubytovala jsem se - pokud se tomu tak dá řící ;) , na nadstandardním porodním sále. Manžel tam byl semnou až do jedné, kdy ho poslali domů, že to může ještě dlouho trvat, že ho pak zavoláme, tak ať se vyspí a já dostala také prášek na spaní. samo jsem oči ani nezamhouřila, protože mě stále bolelo břicho. Na příjmu se mě ještě ptali jestli budu chtít něco proti bolesti a to sem byla ještě hrdinka a řekla, že zatím ne. Kolem třetí až pů čtvrté už se to ale špatně dalo vydržet, takže jsem zazvonila na porodní asistentku, jestli bych přece jen nemohla něco proti té bolesti dostat. Přišla, vyšetřila mě a řekla, že teď už mi nic nedají, že jsem otevřená na 5-6 cm a začínáme rodit, tak ať zavolám tatínkovi. Manžel přijel kolem čtvré do porodky a našel mě ve sprše na balóně. Postupně se to už nedalo vydržet, tak sem se přesunula na lehátko a porodní asistenka řekla, že až budu cítit tlak na konečník, tak máme hned zazvonit a odešla. Zvonili jsme asi po 5 minutách :00: Pak mi napíchla něco do žíly a říkala mi jak mám dýchat a, že ještě nesmím tlačit a tak. Klistýr sme nějak nestihli. :00: Pak už byl sled událostí nějak rychlý. Ani nevím jak už tam byla i doktorka, a při kontrakci jsem mohla tlačit. najednou to byla hrozná úleva. Protože mi přišlo, že potlačovat tlačení bylo mnohem horší. Pak už sem cítila jenom jak mě dole něco silně tahá a štípe a přišli asi další 2 kontrakce, kdy sem vždycky 2x až 3x zatlačila a malý byl venku. Jareček se narodil 6. 1. 2011 v 04:45. Měřil 50 cm a vážil 3250g. Tatka přestřihl pupeční šňůru a já dostala malého hned na břicho. Byl to ten nejnádhernější pocit. Taťka na mě byl moc pyšný a furt mi říkal jak sem šikovná. Pak malého vyšetřili, změřili a dali nám ho do zavinovačky. Manžel malého pak celou dobu choval. Najednou říkám manželovi, že ze mě asi něco teče a ona placenta venku. Manžel rychle zazvonil přiběhla porodní asistentka a říká, je vy už máte i placentu venku vzala nějaký kýbl, dala ji tam a mě překryla s tím, že musím chvíli počkat, že mají druhý porod a paní doktorka si mě pak prohlídne. Dr. přišla koukla do kyblu :s: řádně prohlídla řekla, že je vše v pořádku a tak mě vyšetřila ještě zrcadli a začala mě šít. předtím mě ještě teda opíchala tam dol proti bolesti, ale měla jsem pocit, že to úbec nepomohlo, protože to šití byla snad nejhorší bolest.

Tak to je celý můj příběh. Je to docela román, tak snad jste to zvládli přečít až dokonce. :+^*:
Ještě přikládám pár fotek.