Můj porod.

6.11.2010
Ráno jsem se probudila, jdu na záchod a zjistím, že mám mokré kalhotky. Dávám si vložku a říkám si, je to voda není to voda...
Volám sestřenčině manželovi, jestli náhodou nejede za Renčou /sestřenka/ na návštěvu – těsně po půlnoci porodila Kubíčka – že bych se svezla s ním, že mi teče jakási voda a že si nejsem jistá, jestli plodovka. On že jo, ale až odpo, sem říkala, dobrý tak si dám vanu a připravím se a vyrazíme. Manžel kolem mě lítal jak šílenej, pak sem se snažila ho uklidnit, že se nic neděje, a že uvidíme. Začali sme dělat oběd – palačinky – snědla sem asi jednu. Nervy pracovaly, tak ani chuť nebyla. Po obědě jsem si dala vanu, oblíkla se, nachystali sme tašku, vyfotili bříško a vyrazili. To bylo kolem 15.hodiny. Na místě sme byla za půl hodiny. Hned příjem, převléct do erární košile, předávám jim na testování vložku, dostala sem vynadáno, že to je menstruační vložka a že z toho nic nezjistí, že potřebují vodu testovat z porodních vložek – no kdo to mohl tušit. Zatímco se převlíkám, nervy pořád pracují, přichází strach co bude.
No na vyšetřovně byl poslední UTZ, všimla sem si údaje 3320g – aha, asi tak velká moje beruška bude. Prohlíží si cesty a nic na porod nenasvědčuje, voda už netekla.
Nevím kolik hodin bylo, když mě dali na pokoj, kam dávají takové případy. Hopsala sem si na balonu, občas šla do sprchy a čekala,co bude. PA mi chodila měřit kontrakce, ale nic to nebylo. Sice pravidelně po 7 minutách, ale síla žádná. Samo nejsilnější, když se to neměřilo. Večer přišel dr. udělal dalšího Hamiltona, cosi si zamumlal a zas odešel. Nevěděla sem nic, jen že to k porodu není.
Takto to šlo do cca 22 hodin, kdy mi píchly něco, aby se ty stahy uklidnily a já se mohla vyspat. Poslali pryč manžela a já brečela, když odcházel.

7.11.2010
Ráno nějak v 6 přišla PA a zas mi vyšetřovala čípek s tím, že stále nic moc... pak přišel manžel a mě se ulevilo, že tam už nejsem sama. Udělal si housku se salámem a mě dal kousnout, stejně sem hlad neměla. Od PA jsem tam měla piškoty a přesnídávku – podotýkám, že naposledy sem měla doma tu palačinku.
Celé dopoledne se nic moc nedělo, jen mi něco píchli, asi aby se začlo něco dít, protože se zas objevovaly ty stahy o ničem.
Bylo 12h když se rozhodlo, že jdu na přípravu a na sál. PA mě oholila, udělala nálev a šlo se na sál. Tam se zas dobu nic nedělo, občas někdo přišel se podívat a pak to šlo hrozně rychle.
Časově si nic nepamatuju, jen to, jak mě PA pořád polohovala na nějaký bok a musela sem něco rozdýchávat, manžel mě podporoval, mazal pusu, dával napít a nutil mě dýchat, jak dr. říkal. Najednou na mě dr. „tak budeme tlačit“. Já na něj koukala jak blb, netušila jsem, co po mě chce. Já ty kontrakce fakt necítila, ale jak řekl, tak sem zatlačila, on přece ví, co říká. No a najednou si nic nepamatuju. První kolaps, omdlela jsem. To se opakovalo víckrát až si vybavuju jen to, že personálu kolem mě bylo už nějak víc a byl tam i primář a povídá, „maminko, teď musíte ale opravdu zabrat, miminku už se u vás moc nelíbí, tak vemte všechnu sílu a zatlačte, jak nejvíc to půjde“. Motala se mi hlava a celá zoufalá sem se bála, že se jí něco stane. Zkusila sem to, ale marně, opět kolaps. Pak mi bylo řečeno, že už musí přistoupit na kleště, že už je malá moc nízko, manžela poslali pryč a vrhli se na to. Necítila sem nic, opět kolaps, jen vím, že mi PA zatlačila shora na břicho a dr. že si chystal kleště. Pak sem se probrala a jen slyším dr., jak se s primářem baví o čase porodu. 15:24 když se malá narodila. A to tam ještě řešili, že ve vedlejším boxu jde blbě čas, že to musí seřídit. Manžel byl v tu dobu u sestřiček a fotil a natáčel malou. Mě ji nedali ani na bříško, kvůli nutnému rychlému šití a velké ztrátě krve. Šití trvalo asi půl hodiny a pak manžel přišel a malou mi přinesl, v doprovodu sestřičky samozřejmě. Pak mi ji dali na hrudník a ze mě všechno spadlo. Byla jsem dojatá a nevěřila, že to miminko, co mi právě přinesli, je opravdu moje...
Porod nebyl nejlepší, ale tenhle moment nezapomenu. Nikdy. Ty očička pátrající po tom, kde se nachází, první přisátí a okamžik toho, jak u mě spokojeně usnula...