Můj porod!

Ahoj holky , tak konečně jsem našla chvilku, abych popsala můj porod. Jelikož jsem měla 3 termíny a všechny byly pryč, domluvili jsme se s mým doktorem, že 20.11.08 nastoupím na vyvolání. Jenže v noci 19.11.08 asi ve 2 ráno jsem šla na záchod a odešlo ze mě cosi krvavého. Tak jsem si říkala, že to bude zátka, vzala jsem si intimku a šla spát. Ale nešlo to. Od večera mě šíleně bolely záda. No a asi ve 4 ráno jsem slyšela, jak něco luplo. Nic jsem necítila, ale pro jistotu jsem šla na záchod. A to už jsem viděla, že mi praskla voda . Ale teklo to i s krví, lekla jsem se a věděla jsem, že pojedem. A tak jsem ještě sebrala prádlo ze sušáku :s: , připravila tašku a nakonec vzbudila manžela. Musela jsem se smát, když jsem ho vzbudila, že jedem, tak byl chudák víc vyplašenej než já :s: . V 5,30 hod. jsme dorazili do porodnice. Ovšem já tam přišla jak počůránek :s: . Ta voda tekla pořád, bylo mi trapně, ale myslím, že v porodnici jsou na to zvyklý. Hned jsem dostala do žíly antibiotika, kvůli pozitivnímu streptokokovi, monitor, yal a k tomu i zesilující kontrakce. Když mě PA vyšetřovala při příjezdu do porodnice (5,30 hod.), byla jsem otevřená na 3. V 8,00 hodin mě PA znovu vyšetřila a otevřená jsem byla na 5, sdělila mi, že jsme v půlce. Pořád to šlo, teda dalo se to. Hopsala jsem na míči a rozdýchávala kontrakce. Ještě že byl u mě manžel, jinak bych tam sama asi usnula :s: . Byla jsem nevyspalá a zívala jsem, jako bych snad ani neměla rodit. No v 9,30 jsem byla otevřená na 7 a to už teda byly bolesti jako :pig: . Měla jsem pořád pocit, že potřebuju tlačit a už jsem byla docela vzteklá, protože napojená na monitor jsem si nemohla u kontrakcí ulevit a PA mi řekla, že za chvíli přijde a byla v čudu třeba 15 minut, pro mě nekonečných. V 10,30 jsem šla naposledy do sprchy a pak rovnou na sál. To jsem ale už myslela, že bude po mě . PA mi slíbila, že když půjde všechno tak jak má, dopoledne porodím. A vzhledem k tomu, že se blížila 11 hodina, tak jsem si říkala, že snad brzy budu maminka. V tuhle dobu jsem měla takovou potřebu tlačit, že jsem myslela, že to nevydržím. Takový tlak do konečníku a ty křížový bolesti, to se snad ani nedá popsat . Ale když už jsem slyšela, že musím tlačit, že už vidí hlavičku, byla jsem šťastná, ale už dost vyčerpaná. Nemohla jsem se dočkat, až se dozvím, co vlastně máme, bylo to překvapeníčko! Talčila jsem jako o závod, ale miminku se nějak nechtělo, cítila jsem, jak mě nastřihli, vůbec to nebolí, jen je to cítit. A zase jsem při další kontrakci tlačila a tlačila a v 11,36 hodin jsme uslyšeli pláč naší krásné holčičky Natálky , která měla míry 4000 gramů a 51 cm. Byli jsme s manželem oba tak šťastný, byl to ten nejkrásnější okamžik v našem životě :||): . Hned jí odnesli, ale za chvilku nám jí přinesli a přiložili mi jí k prsu. Nemohli jsme se na ní vynadívat a to nám zůstalo. Pořád na Natálku koukáme jako na obrázek, je to naše největší štěstíčko. No ale pak nastalo šití. To jsem teda vyváděla, poněvadž mě šila doktorka, která snad neměla cit a jelikož si Natálka našla trochu jinou cestu, než doktoři plánovali, tak jsem byla šitá snad úplně celá. Jak jsem se pak dozvěděla, tak mě paní doktorka zašila špatně, takže mě museli po 9 dnech přešít v rámci revize dělohy, protože 9 dní po porodu jsem začala silně krvácet a zjistilo se, že mi v děloze zůstal zbytek placenty nebo nějakých blan. Takže všechno hojení znovu od začátku. Ale narození našeho pokladu za to stálo a na bolest se rychle zapomene. Myslím, že na prvorodičku jsem měla porod dobrý až na ty následky po tom, to by se stát nemělo.
Kdo jste dočetl až do konce, moc děkujeme a všem snažilkám, těhulkám, maminkám a jejich miminkům přejeme hlavně hodně zdravíčka, protože to je v životě opravdu nejdůležitější!
Pa pa pa Renata a Natálka