Můj nejkrásnější zážitek

Chtěla bych Vám popsat také můj nejkrásnější zážitek v životě.

Termín porodu jsem měla 18.11., ale v Gennetu mi dr. od začátku říkal, že to bude o 14 dní dříve...
Ve 34 týdnu mi naměřila moje gynekoložka vysoký krevní tlak.Řekla, že si mám zavolat do poradny aby si mě už ohlídali. 16 dní před porodem mě zlobily poslíčci. Měla jsem silné, nepravidelné kontrakce, ale myslela jsem, že mě jen zlobí střeva, najednou jsem si nemohla dojít na záchod, protože tam to bylo nejsilnější.Ve 34+5 jsem šla poprvé do poradny a řekla doktorovi, že mám už nějakou dobu bolesti.Když mě prohlížel, začalo to znovu...pěkně silná kotrakce. Dr. mi řekl. že jsem otevřená na 2 prsty, a že to bude každým dnem. Byla jsem z toho pěkně vykulená, ale už jsem se moc těšila až budu mít berušku v náruči. Taška do porodnice ještě nebyla připravená a tak jsem si rychle zabalila...a čekalo se.Týden uběhl a stále přicházely jen poslíčci. Přítel měl 30.11. narozeniny a tak jsem doufala, že se naše miminko narodí třeba ve stejný den.Kontrola po týdnu..stále otevřená na dva prsty,...dr.ale řekl, že tomu nechá volný průběh a nebude porod vyvolávat, že ještě počká a když do 9.11. neporodím, nastoupím na vyvolání. Malá už byla hodně nízko.Po prohlídce (v pondělí) mi odešla hl.zátka. Čtvrtek 5.11. se najednou nic nedělo. Tatínek nám šel na odpolední směnu a já mu říkala, že je mi dobře a nemusí se bát. Poklidila jsem doma i venku, uvařila a upekla koláč. Úplně fit jsem si sedla na gauč k televizi a spokojeně se zakousla do rohlíku...když jsem přibližovala pusu k prvnímu kousnutí, proběhlo mi hlavou...bezva úleva, dneska mě nic nebolí a.. v tu chvíli přišla silná kontrakce. Je to zvláštní, ale vzala jsem telefon a zavolala taťkovi ať je na telefonu, že to už zřejmě bude, ale ať se nestresuje, že mu zavolám, že mám jen takové tušení. Napustila jsem si horkou vanu a kontrakce byly stále nepravidelné. Šla jsem si lehnout, ale nemohla jsem moc usnout. I taťka už přišel domů. V 1:52 začaly kontrakce..po 5 min., pak jednou po 10 min. a pak po 3 min. .Čekala jsem 2 hodiny a pak jsem řekla příteli, že už musíme jet, že to asi bude. V porodnici mě otráveně přivítala porodní asistentka. Zeptala se jak mám kontrakce a pak pronesla, že to jsou jen poslíčci, ale že mě raději prohlédne. Sundala jsem kalhoty a když viděla úplně mokrou vložku, řekla, že je to porod...otevřena na 5 prstů, zbytek plodové vody hned odtekl. Řekla mi, že příště musím přijet dřív, že jsem už v polovičce porodu, a že si myslí, že to půjde rychle. Napojila mě na monitor...pak klistýr...prodýchávání kontrakcí (už s přítelem) při kterých jsem omdlívala a tak jsem se v 6 hod. přesunula na porodní sál...otevřena na 7 prstů. Šlo to rychle. Sestra se ptala jestli cítím tlak na konečník a já pořád, že ne. Kontrakce začaly být nepravidelné, ale silné. Pořád do mě sahala a já ji už prosila ať mě netrápí. Bolest byla neskutečná. Do toho mi byl hrozně nepříjemný popruh od monitoru.Tatínek mi hlásil příchod a odchod každé kontrakce, byl skvělej.Sestra mi napíchla kapačku aby byly kontrakce pravidelné.To co pak následovalo byl mazec a já myslela, že to horší být nemůže. Hned otevřená na 10 prstů, ale malá si to najednou rozmyslela a řekla si, že se jí ven ještě nechce. Na sále přibyli lidé, tlačili mi na břicho, při každé kontrakci pomáhali malé ven a nakonec musel přijít i primář. Celá bolavá když jsem viděla jeho velké ruce a představila si jak i on do mě sahá tak jsem měla strach, ale práve on mi hrozně moc pomohl...Právě když jsem cítila, že začínám omdlévat, řekla jsem si, musím to zvládnout, dám do tlačení poslední zbytky sil..zatlačila jsem...uslyšela šplouchnutí a dvakrát slabý pláč...a pak jen...je to holčička...Ještě teď silně cítím ten nepopsatelný pocit štěstí a úlevy. Celá jsem se třásla vysílením když mi ten malý uzlíček dali do ruky...plakala jsem štěstím a nemohla se na ní vynadívat. Nikolka se narodila 6.11. v 8:20.
Ještě tentýž den jsem řekla, že bych se dalšího porodu nebála. Ten pocit štěstí překoná vše, bolest je náhle pryč.
Vžila jsem se zase do toho krásného zážitku a nějak jsem se rozepsala. Díky všem kdo si to přečetli až dokonce. Od 34 týdne jsem pila maliník a brala lněné semínko, možná i to trochu pomohlo, že jsem se tak rychle otevírala.
Všem těhulkám přeji ať jim proběhne porod v pohodě, ať je vše v pořádku a ať se ničeho nebojí, psychika hraje velkou roli.
...a Nikolka...je to hodně čilé miminko...dává nám pěkně zabrat, ale milujeme jí nadevše.Někdy nad ní pláču štěstím když se na mě usměje.