Možná je tady také někdo takový...

Ahoj holky.Potřebuji radu někoho,kdo možná prožil něco podobného co já a mohl by mi pomoci se zorientovat.Stalo se vám některé,že by vás v době,kdy jste byly těhotné opustil manžel a odešel od vás k jiné ženě?Ano,je to můj případ.Po naprosto funkčním manželství,kde jsme se milovali,věřili si,máme osmiletého syna,kterého oba bezmězně milujeme ,můj manžel odjel na služební cestu na dva měsíce a poté se vrátil úplně vyměněný,s tím,že už mě nemiluje a chce žít jinak a odstěhoval se ke kolegyni se kterou se dal dohromady právě na té služební cestě.Podotýkám,že náš vztah byl bez problémů,opravdu jsme se milovali,ještě na té zatracené cestě jsme si psali zamilované sms,no a najednou se vše změnilo.Bydlí kousek od nás,malého udržuji v tom,že bydlí u kamaráda,alespoň prozatím.Snáší to dobře,chová se k němu krásně,o totéž se snažil se mnou,docházel tady denně atd.,ale to jsem nakonec musela stopnout,protože ty jeho odchody mi rvaly srdce.Jsme oba lidé vtipní a veselí a společenští,toto nás také spojovalo,proto jsme se ani nehádali,snad jen klasicky asi jako každá z vás.O to větší je to šok nejen pro mne,ale pro všechny.Mám pocit,že se úplně zbláznil,já už se dávám dohromady,od jeho odstěhování uplynul měsíc.Včera jsem se dozvěděla,že svvůj vztah s tou ženou,která se mimochodem rozvedla proto,že ji manžel podváděl..už legalizovali a v práci,kde každý ví,že je ženatý a že jsem těhotná,stejně jako každý ví,jak mě miloval a jak úžasný jsme měli vztah,se už veřejně k sobě mají.To jsem se dozvěděla až včera a to už mě zlomilo úplně.Mám pocit,že mě opravdu strašně zklamal,samozřejmě to bolí,strašně,o to víc,že nejen ,že jsme byli manželé,kteří se milovali,smáli se spolu,ale i nejlepší přátelé,kteří si říkali všechno,máme za sebou 11 let vzpomínek,které se nedají jen tak smáznout.Ale vím,že bohužel i tyto situace se stávají.Mám v sobě takovou křivdu a bolest,o to je to horší,že mám měsíc a půl do porodu..je to těžké.Proto bych uvítala někoho,kdo si třeba prožil to stejně,nebo se třeba k sobě vrátili,protože já si v tuto chvíli už nedokážu představit,že i kdyby se mu v té hlavně rozsvítilo a vrátil se,tak ačkoliv ho stále miluji,tohle je tak vážná věc,že už bych mu ji neodpustila.Otázkou je,dá-li se s tím žít..předem děkuji za jakoukoli podobnou zkušenost..