Máme nový přírůstek do rodiny

Zdravím všechny, protože se mi množí zprávičky (moc děkuju) je na čase abych napsala jak jsme pokročili.
šestinedělí pro mě bylo utrpením, po ztrátě miminka jsem se do sebe uzavřela, doktorka mě pořád posílala za psychologem, i když se zdálo, že jsem silná a všechno zvládám tohle mě sebralo, nakonec jsem brala "JEN" antidepresiva, ale bohužel místo aby se dostavil výsledek, bylo to horší, po vysazení jsem se cítila lépe....manžel dostal úžasnej nápad. Pořídili jsme si štěňátko labradora ! A najednou myšlenky na miminko jak na to ztracené tak na budoucí jsou ty tam. Máme ho týden, jsou mu tři měsíce, už jsem ho naučila "sedni, čekej, nesmíš, přines balonek, pust" vykakal se jen jednou a loužičky dělal jen první tři dny, když odejdem neteskní, ne že by to byl geniální pes, ale protože jsem vyrůstala se psy ať to byl gaučák, nebo dobrman, tak jsem se učila povely, miluju výcvik psů, nejraději bych se tomu věnovala. Protože je to papírák, chci s ním chodit na aportování, takže musí mít za sebou dvě výstavy, nemám v hlavě nic jiného, takže můžu konečně říct, že jsem ŠŤASTNÁ a plánujeme už co bude dál, takže teď ho jdu učit "lehni" :)držte mi pěsti abych to mohla manželovi ukázat jakmile se vrátí z hokeje :)

PS: a abych řekla co na gyndě...nic moc dostala jsem vyvolávačku a mám opět cystu 6x3cm, kterou mi mají odsávat bez narkozy, tomu čemu jsem se předtím vyhla mě opět čeká...ale já pořád doufám, že prostě zmizí