Mamánek

Stránky hrozně blbnou, nešlo se mi sem vůbec dostat. Já si myslím, že právě s tím tátou je zakopaný pes. Manžel chodí odpoledne z práce a málo se s ním vidí. O víkendech je to lepší, ale evidentně to nestačí. Včera jsem byla na dvě hodiny pryč a manžel to nakonec zvládl, musí si taky začít věřit, že to s ním zvládne. Já vím že to umí, ale když se hodně rozpláče, tak neví co s ním. Přitom to chce jen zkoušet. :-) Taky se chystáme ho už nechat u babičky a vyjet si někam nakoupit dárky. Jsem na to zvědavá, ale je to nutný, protože malýho po obchoďácích o vánocíhc tahat rozhodně nechci. Něchat ho přes noc u babičky, to si ani nedovedu představit. Že by ten můj drobek neležel ve svojí postýlce....na to určitě ještě nejsem připravená já :-)

:-) Tak jak to tak čtu, rada na mamánka je možná nejjednošší, jaká může být :-). Nejdřív se musí maminka odnaučit být závislá na miminku, pak si musí tatínek začít věřit, že spolu všechno zvládnou a maminka je musí takovým situacím co nejvíc vystavovat a myslím, že se malý otrká rychle a bude v pohodě. Mně už se jednou moje mamina ptala, jestli mi nevadí, že kolikrát je s malým manžel třeba v sobotu skoro celý den u druhé babičky a večer pak přijdou, já trošku poasistuju u koupání a jdu si někam posedět s nějakou kamarádkou...takže prcka vidím zase až druhý den. No na jednu stranu mi to líto je, ale zase si právě říkám, že malý MUSÍ být zvyklý být i beze mě. Kdyby se nedejbože něco stalo a já byla třeba v nemocnici, on tím NESMÍ trpět, to bych nepřežila. A vím o čem mluvím, protože já jsem byla mamánek snad do desíti a to už doslova ničilo život mámě i mně. Jak mě odvezli třeba k babičce, řvala jsem třeba i 12 hodin v kuse až mi vyletěly čtyřicítky horečky a naši si pro mě zase museli dojet. Jen mě dovezli domů, bylo po horečkách...Já toho v dětství moc nezažila, byla jsem pořád nalepená na mamce a naši neměli dobrých deset let snad ani chvilku sami pro sebe. :n:

:-) Tak jak to tak čtu, rada na mamánka je možná nejjednošší, jaká může být :-). Nejdřív se musí maminka odnaučit být závislá na miminku, pak si musí tatínek začít věřit, že spolu všechno zvládnou a maminka je musí takovým situacím co nejvíc vystavovat a myslím, že se malý otrká rychle a bude v pohodě. Mně už se jednou moje mamina ptala, jestli mi nevadí, že kolikrát je s malým manžel třeba v sobotu skoro celý den u druhé babičky a večer pak přijdou, já trošku poasistuju u koupání a jdu si někam posedět s nějakou kamarádkou...takže prcka vidím zase až druhý den. No na jednu stranu mi to líto je, ale zase si právě říkám, že malý MUSÍ být zvyklý být i beze mě. Kdyby se nedejbože něco stalo a já byla třeba v nemocnici, on tím NESMÍ trpět, to bych nepřežila. A vím o čem mluvím, protože já jsem byla mamánek snad do desíti a to už doslova ničilo život mámě i mně. Jak mě odvezli třeba k babičce, řvala jsem třeba i 12 hodin v kuse až mi vyletěly čtyřicítky horečky a naši si pro mě zase museli dojet. Jen mě dovezli domů, bylo po horečkách...Já toho v dětství moc nezažila, byla jsem pořád nalepená na mamce a naši neměli dobrých deset let snad ani chvilku sami pro sebe. :n:

Zase taková pecka ty moje rady nejsou, aby sis je musela číst dvakrát :s:

Ty jsi byla pěkný mamánek, chudák máma :-), zase tak hrozný to doufám u nás nebude :-)))

:s: No, to jsem byla....a v menší míře jsem asi dodneška. Jsem takový ten člověk, co si s mámou zavolá denně několikrát a vidět ji taky musím často. Naštěstí mám tolerantního chlapa a dneska už jsem taky na něm závislák :-) A právě vím, že chci, aby můj syn žil sám za sebe a ne jako já. :a: