Když tak přemýšlím a koukám zpět..

Tak si vzpomínám že když malý byl menší že jsem na něj tak asi dva měsíce mluvila málo,vždy jsem na něj jen sem tam přes den promluvila,pohladila ,ukázala hračku a zablbla.Nějaký den sem tam jsem na něj asi ani nemluvila měla jsem navíc nějaké starosti tak se mnou nebyla řeč. Teď mě to celkem mrzí,nepřipadá Vám to jako zbytečně promarněný čas? čas ve kterém jsem do toho mohla dát víc.Pár lidí říká že má smysl mluvit na dítě spíš až když už mu je rok což já splNúju od jeho narozenin se mu věnuju víc.