Když tak přemýšlím a koukám zpět..
Tak si vzpomínám že když malý byl menší že jsem na něj tak asi dva měsíce mluvila málo,vždy jsem na něj jen sem tam přes den promluvila,pohladila ,ukázala hračku a zablbla.Nějaký den sem tam jsem na něj asi ani nemluvila měla jsem navíc nějaké starosti tak se mnou nebyla řeč. Teď mě to celkem mrzí,nepřipadá Vám to jako zbytečně promarněný čas? čas ve kterém jsem do toho mohla dát víc.Pár lidí říká že má smysl mluvit na dítě spíš až když už mu je rok což já splNúju od jeho narozenin se mu věnuju víc.
já s malou komunikuji pořád, co se narodila, zpívám jí, čtu jí, povídám pohádky, říkanky, co budeme dělat, atd... prý se to dítě naučí dřív mluvit a roste tím i pouto mezi mámou a dítětem.
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Určitě je to blbost,švagrová s malým taky nemluvila,teď mu jsou dva rroky,nemluví a ani nemá zájem komunikovat jinka,ani ho nikdy nebylo slyšet pobroukávat nic.Oproti tomu kamarádka s malou mluvila od narození,je stejně stará,nejen mluví,ale je taková všeobecně spokojenější,mrmlá si i pro sebe.Já s malou taky mluvím od mala a pořád vydává nějáké zvuky a pobrukuje si,to jsem u synovce nezažila.
http://www.prckoviste.cz/nicolka