Kalendář svátků na Listopad

1. Felix
3. Hubert
4.
5.
6. Liběna
7. Saskia
8. Bohumír
9. Bohdan, Darek
10. Eugen ("blahorodý")
11. Lutobor
12. Benedikt ("blahoslavený")
13. Tibor ("z Tiburu")
14.
15. Leopold
16. Otomar, Edmund
17. Mahulena
18. Romy, Odin
19. Dafne
20. Nikola, Nikita, Niké
21. Albert ("vznešený")
22.
23.
24. Emilie, Amilia
25.
26. Artur ("medvědí muž")
27. Xenia ("pohostinná")
28. Rufus ("červený"), Tristan (Drustan)
29. Zina
30. Odeta

Felix – Pochází z latinského slova felix, felicis „šťastný“.

Hubert – Toto germánské jméno pochází ze slova hug „mysl“, „duch“ a beraht „jasný“. Též se vyskytuje i jako příjmení. Další podobou je Hugbert i Hugo.

Saskia – Často vykládá jako jméno holandského původu, který původně znamenal „saská žena“ (změna ze „Saxia“). Nicméně, u tohoto jména napadá myšlenka, že by to mohlo být slovanského původu znamenající „ochránce lidstva“. Též může být dánského původu, což se vykládá jako „údolí světla“.

Nikola – francouzské mužské jméno řeckého původu (Nikolaos) je vytvořeno ze slova nikos „vítězství“ a laos „lidé“.

Dafne – Řecké jméno znamenající „vavřín“. Řecká mytologie zná nymfu, kterou její otec proměnil ve vavřínový keř, aby unikla bohu Apollónovi.

Otomar – Pochází z germánského jména Audamar, který je stvořeno ze slov od „majetný“, „bohatství“ a meri „slavný“. Vykládá se tedy „bohatstvím slavný“.
Odeta – Francouzská zdrobnělina germánského jména Oda znamenající „bohatství“. Další podobou je Odilia, Otto i Otilia.

Edmund – Vykládá se jako „bohatý ochránce“ a pochází ze staroanglického ead „bohatý“, „blažený“ a mund „ochránce“. Jméno nosili dva anglosaští králové Anglie.

Leopold – Pochází ze staro horno německého liut „lidé“. Germáni neměli slovo pro „lva“, takže použili latinské slovo leo. Neměli tušení o existencí lvů, dokud se nestřetli s Římany. Druhá část je germánského původu a znamená statečný, přirovnává se k bold. Jméno se tedy vykládá jako „statečný jako lev“ či „statečný v lidu“..

Odin - jméno hlavního boha severského panteonu náležící ke skupině bohů (božského rodu) zvaní Ásové, avšak tento bůh byl známý a uctívaný patrně po celém území obývaném Germány. Na území dnešního horního Německa byl nazýván Wotanem a Wodenem, avšak jeho proto-germánské jméno znělo nejspíše Wōđinaz či Wōđanaz. Švédové mu říkali Oden, Anglosasové Wodan a Langobardi Godan. Nejvíce informací o něm však pochází ze severské mytologie, která se nám zachovala v ucelené podobě ve Starší a Mladší Eddě. Podle severské mytologie je Ódin synem obra Borra a obryně Bestly. Je Otcem veškerenstva, patronem básníků, bojovníků a státníků, bohem smrti, války a magie. Je také bohem extáze, extatického básnění a šamanských kouzel. Dokáže měnit podobu, ovládat mysl nepřátel, věštit a čarovat. Jako všichni Ásové je legendárně praktický. Spolu se svými dvěma bratry (Vili a Vé) patří mezi stvořitele lidí, kterým dal do vínku dech a život (snad údajně i duši, která má být nesmrtelná). Obětoval se pro lidstvo, aby získal runy a za své levé oko dosáhl při pití z Mímiho pramene (či Mímiho studny) "moudrosti věků". Bývá popisován jako starší mohutný vysoký jednooký muž. I jemu byly v dávných dobách přinášeny lidské oběti. Mezi jeho rostliny patří jasan, jmelí, dub, laskavec, styrač a jilm.

Niké – Řecké bohyně vítězství. Její matkou je Styx (nenávist) a otcem Pallás (boj), sourozenci Biá (násilí), Zelos (moc, úsilí) a Kratos (síla). Spolu pomohli Diovi v boji proti Titánům. Pouze Níké ale byla uctívána, a proto je známější než její sourozenci. Centrem kultu Níké byl chrám v athénské Akropoli.
Ve výtvarném umění byla důsledně zobrazována jako okřídlená postava, čímž v antické mytologii tvoří výjimku v zobrazování božstev. Často je zobrazována jako malá soška v rukou Dia či Atheny. To vyjadřovalo skutečnost, že Níké byla ctěna nejen lidmi, ale i ostatními božstvy.
Níké byla zobrazována s různými atributy, které symbolizují vítězství. Často s hudebními nástroji (Kitharou (Lyrou), Phialou) s Thymaterionem (kadidelnicí) s dary pro vítěze (věnec, květiny, palmová ratolest, šerpa, džbán s vínem (Oinochoe).

Tristan – Pochází z bretonského jména Drust či Drustanus. Je odvozeno od slova „hluk“, které můžete spatřit podstatné jméno trwst (plural trystau) v moderní velštině a sloveso trystio „dusající“.