Jsme DOMAAAAAAAAAA..........

Tak jsme konečně dorazili domu,hned jsem musela zasednout k počítači,čímž jsem samozřejmě nikoho nepřekvapila :s: Říkala jsem, že vám musím napsat,to že jsme doma a taky náš včerejší zážitek z neurologie... :00:
Jako samozřejmě i všichni ostatní před tím po mě chtěl doktor rekonstrukci jak se to stalo...už jsem si připadala jako úplnej idiot..Tak říkám..seděla jsem na kraji postele,malýho měla před sebou a přebalovala ho..najednou on s holou prckou vykopl nohu až se mu povedlo,že nejen že se překulil na bříško,ale pak dál na záda ale jelikož to bylo už na konci postele spadl jak hruška a já po něm jen máchla rukou...a on na mě:"To není možné,v tomhle věku" a já mu říkám,že to udělal poprvé,že do teď se kulil jen na bříško...a on:"A čemu přisuzujete tu náhlou změnu" a já,že chodíme na rehabilitace a od tý doby se hrozně zpevnil a je hodně pohybově aktivní...a víte co mi ten dobytek řekl??"Vyřiďte paní terapeutce,že až bude chtět děti něco naučit,ať s nimi praští o zem"Já stála jak opařená a přemýšlela jestli to měl být vtip,ironie,či co....Nakonec se mě zeptal,jestli na něm pozoruju nějaké změny jako,že by byl spavější apod. a já, že ne...Tak mi odpověděl:"Těžko může v tomhle věku kterýkoliv doktor poznat jestli s ním něco je nebo ne..já ho vůbec neznám..to může posoudit jedině matka..pokud na něm nic nepozorujete,tak můžu jen konstatovat,že je v pořádku....Měla jsem na jednu stranu radost,že je v pořádku,ale tohle bych posoudila i bez něho...Něchtěla jsem se o tom v nemocnici rozepisovat,jelikož nevím jestli to někdo nečte,abych tam pak nevyfásla nějaký průšvih,že vynáším informace....Tak jsem si postěžovala a zase běžím k malýmu... :a: :a: :a: