Jsem na zabití

Help! Jsem na zabití. Mám pořád hrozně špatnou náladu, prudim, kudy chodim. Nejvíc to odnáší můj přítel, nic se mi na něm nelíbí, nic mi není dost dobré, urážím se pro každé slovíčko. Včera se mě zeptal, jestli by na mimi nestačil kočárek už použitý - a já tak vypěnila... hrůza. Dozvěděl se, že s těhu to byl omyl, hlavně s ním jako s otcem.... že kdybych znala jeho přístup, tak bych s ním nebyla...
A jen kvůli jednomu dotazu. Vím, že jsem to přehnala, ale nenaštvalo by vás to taky?
První dítě - ještě ho ani nemáme a on přemýšlí, jak ušetřit na kočárku... Vůbec nechápal, že prostě chci novej... Sice mi dnes vysvětlil, že přemýšlel na kočárku po mimi jedné kamarádky, prý je v dobrém stavu, ale stejně...
Proč by naše mimi mělo jezdit v kočárku po někom jiném? Tak příšerně na tom snad nejsme...
Ach jo. Přehnala jsem to. A samozřejmě jsem nemyslela vážně, že byla chyba mít mimi s ním. Mám ho ráda a vážím si ho. Ale hrozně mě naštval. Už jsme si naše postoje vysvětlili, hlavně to, že se bojím, až na něm budu finančně závislá, že je mi to nepříjemné a nechci se něčeho doprošovat, jestli mi na něco dá nebo ne...
Řekl něco v tom stylu, že přeci já se ničeho doprošovat nemusím, že kdybych to tak měla chápat, bylo by asi něco špatně...
Vše se tedy vysvětlilo k mé naprosté spokojenosti - o to hůř se cítím, jaká jsem hrozná fůrie a jak jsem na něho zlá:-(
Holky, poraďte, jak zvládat tyhle moje hrozný nálady a jak do toho přítele pokud možno netahat...