Je toho na mě trochu moc

Ahojky holky, potřebuju se vypsat, je toho na mě v poslední době trochu moc. Nevím, kde začít. Asi už jsem tu psala o naší situaci s bydlením, bydlíme s manželem v domku 2+1 s tchýní a jejím synem, do toho se nám má v prosinci narodit Toník. Měli jsme přistavovat podkroví, ale pořád se to k ničemu nemá, manžel s tchýní pořád nikam nespěchali a teď už je pozdě schazovat střechu. Takže zatím jsem si myslela, že tu vycházíme, nehádáme se, docela si rozumíme. Ale asi před týdnem jsem si nechtěně vyslechla konec hovoru tchýně s kamarádkou, který se týkal nás, vím, že se to nemá, ona o tom neví, ale řekla asi to, že bysme si měli hledat podnájem, že až se to narodí, tak se tu nikdo nevyspí. Má pravdu, ale nám ještě nic neřekla, ani nenaznačila, manželovi jsem to říkala, ten to taky moc neřeší, že se kdyžtak uvidí. Ale já tu nechci být na obtíž, a rozhodně nechci s novorozenětem shánět podnájem. Chci jít bud hned, nebo se pak půl roku nikam nehnu. Začala jsem hledat podnájmy, ale manželovi to přijde drahý, tady bydlíme jen za energie, takže oproti tomu bude vše drahé. Navíc pracuje dlouho do večera a když přijde domů, tak chce mít klid, takže nic neřešíme,už si připadám jak hysterka. Do toho mi minulý pátek umřela prababička, v pátek jedem na pohřeb. Byla sice hodně stará, ale do poslední chvíle ji to myslelo a ještě se chtěla dožít pra pra vnoučka, tak to hodně bolí. A aby toho nebylo málo, tak mi dneska na gyndě oznámili, že výsledky OGTT jsem měla zvýšený, takže se ani nemůžu nacpat čokoládou, abych si obalila nervy. :(