Jak prožíváte a snášite štastné období mateřské:)

tak já se cítím docela fajn,jen mi teda chybí práce.Ale jinak ,když má ženská taky nějaký aktivity a koníčky a hlavně muže,cojí pomůže :s: tak se taky může"jen tak zbalit"a jít si vyčistit hlavu.Naštěstí to doma mám,tak je to docela fajn. :one: Chodím cvičit,sednout si s kamarádkama,od září do kurzů,prostě se snažím si´čas vyplnit.Je pravda,že bez hodnýho muže,který ví,že děti jsou i jeho a měl by se teda samozřejmě zapojit by to moc nešlo,jelikož hlídací babičky moc nemáme,néé tedy tak často,jelikož se to poslední dobou zlepšilo :dance:

Ahoj, já jsem měla jasno ještě před otěhotněním, že prostě mateřskou psychicky nezvládnu, takže jsme se s manželem domluvili., že bude doma on. S cácorkou jsem byla doma do jejích 5ti měsíců. Slíbila jsem manželovi, že během šestinedělí neotevřu email a nebudu zvedat pracovní telefony, což se mi podařilo splnit, ale na konci už jsem byla z toho stereotypu na nervy. Pak jsem začala chodit na 2-3 dny do práce, malá je zlato, takže vždycky prospala půlku dne na balkóně u kanceláře, nebo se vyvalovala na stole při jednání :-) no a pak už jsem nastoupila do práce na plný úvazek. Jasně že mi je trochu líto, že nejsem pořád s cácorkou, ale pokud se podaří a budeme mít dalšího prcka, tak chci zůstat doma a to už snad nebude taková nuda, protože přeci jenom kolem dvou dětí je běhání ažaž :-)

ahoj,no ja třeba tydny s nikym nepromluvim...odstehovali jsme se na vesnici,kde nikoho neznam...když potkam nejakou maminku..tak nevim ani co řict...malymu bue rok..a rok jsem nikde nebyla...ted jsem znovu tehu,tak jezdime do Brna do poradny a je to pro me pomalu svátek...asi z toho zblbnu... :00: :a:

ahojky tak já jsem spokojená :-) malý už běhá a odpoledne trávíme na hřišti, kde si dost pokecám i já a chlap nás bere o víkendech na výlety .-)

Ahoj,znam to, , ale ja bych nemenila a do prace bych nesla, chci si maleho uzit a i miminka, ktere mam v brisku....., mam kolem sebe kamaradky s detma, takze se zabavi spolu, mam auto, takze muzeme cestovat, do toho jsme zacali stavet, takze je prace azaz;-)

Ahoj já až po roce zjišťuji jak moc se mi změnil život a upříměně jsem netušila, že to bude taková změna v životě - mít dítě. Já jsem na tom stejně malá je kouzelná, celkem hodná, pěkně spí v noci a je velice bystrá a chytrá na to, že má 15 měsíců, až mě to překvapuje. Ale zas na druhou stranu mám i depky kdy se musím vybrečet nějak to vše na mě padne.Mám pocit jako bych byla doma zavřená 10 let a život venku mi utekl a když jdu ven s děckama zapait tak po hodině mi je smutno a už bych chtěla jít domů za malou a přítelem. A co je velká změna tak jsem velice přecitlivělá hned brečím. Dřív bych kvůli některým věcem vůbec nebrečela. Někdy mě to štve protože si lidi asi myslí, že jsem psychicky mimo! Jako bych pořád nebyla na té své životní koleji co před otěhotněním. A s přítelem je to ok jen mám pocit, že mi někdy nerozumí ikdyž o tom mluvíme

:) Ahojky :a:

Já byla vždycky strašně akční človíček, v práci od nevidím do nevidím + jsem k tomu milovala společnost, takže nejmíň dvakrát týdně na pivko, taneček a tak :) . Pak jsem potkala M. a trošku jsem to zklidnila. On na tanečky nejní a i v práci jsem zjistila, že toho mého nasazení docela dost využívají a zneužívají. Takže jsem změnila zaměstnání a trošku zbrzdila a hlavně jsem se už nikde nesnažila ukazovat, že na to mám, že to hravě zvládnu,...Prostě jsem si udělala to co jsem měla a užívala si volné chvilky s přítelem :*O*: ;) .
I přesto jsem se docela obávala toho stereotypu, kterej zákonitě padne na každou z nás. Termín jsem měla v únoru, tchýňce jsem tu vykládala, že v květnu už bude pravidelně hlídávat a my si budeme chodit do kina, na pivko,....
O, jak jsem se mýlila ;) }:) . Dnem porodu se ve mě vše změnilo, zlomilo............No prostě malé je 15 měsíců, občas někam zajdeme, ale málo a většinou jen když jsme u našich, že je to tam přecijen blíž k domovu........Nudit se nějak nestíhám, máme doma divoženku :\x: , jdeme dopoledne ven, odpoledne taky, a hlavně hodně jezdíme k našim a tam si, pravda, trošku odfrknu ;) .
Takže ve zkratce, já jsem spokojená doma, i když bych byla raději doma na venkově, než tady ve městě :€h:

ahoj tak já ve zkratce :-)) - zaprvé MILUJU moooooc svého syna i toho v druhého co mám v bříšku,ale jsem společenský a městký tvor žijící na maloměstě kvůli dětem (kamarádky jsem si našla i tady postupně) a razím heslo a stojím si za tím: že mateřská je vymývárna mozků - sory dámy kdo se mnou nesouhlasí, děti jsou dar a já moc děkuju, že je mám,ale to s tím nesouvisí ta láska a mateřská dovolená k tomu - já u prvního po roce ač sečtělá ze sebe vysypala po cestě na chalupu místo - je Filípku dívej ovečka jen "he ovec" a pár podobných záseků a i manža mi říkal, puso konec ode dneška začínáš zase žít... bež z holkama ven sama, zajeť si za prodloužený víkend, začni číst, začal si brát malého více ven atd.... už to viděl i on, že ten kontakt s "realitou" chybí člověku..

Ahojky,já to mám taky půl na půl :) Finančně to zatím nijak neřeším,mám relativně dost našetřeno,že i kdyby se náhodou manžel chtěl sbalit a jít jinam (což doufám,že nehrozí),tak nějakou dobu vydržím v pohodě.Jinak doma mě z toho trošku "hrabe" :s: :s: Ale jinak jsem spokojená,kam potřebuju vezmu malýho,kamarádky mají taky už většinou děti,takže netrpím pocitem,že mi něco utíká :) jen posilovna,bazén a cvičení mi občas chybí,malej má zrovna maminkovské období a nechci ho nikde nechat vyřvávat beze mě :) Tak snad až to odezní,taky se někam dostanu a bude to lepší.Jinak si ale malého užívám a zatím si nedovedu představit,že bych se měla vrátit do práce.Tak možná kolem toho druhého roku,na nějaký třetinový úvazek.Ale zpět do práce na plný úvazek asi se nevrátím,dělám dvanáctky a víkendy,svátky a tak a nevím,jak by jsme to skloubili dohromady,takže budu hledat něco jiného :(

Nejsem moc typ "hospodyňka", takže mi z toho začalo poměrně brzy hrabat. Naštěstí, když byly malýmu 4 měsíce, tak se ozval šéf, jestli občas nechci zaskočit do práce, tak jsem po tom skočila. Teď chodím na pár hodin týdně do práce, jinak jsem doma s prckem a jsem sice občas dost utahaná a mám pocit, že vůůůbec nis nestíhám, ale cekově spokojená.

ahojky tak já to prožívám hrozně.. po porodu samý psychický problémy a nerváky s matkou s přítelem takže s malým jsme si to prostě neužila ale ted je mi líp malej se směje je hravější miluju ho.. ale trápí mě bydlení.. nebýt toho tak si myslím že by mi bylo o hodně líp a užívala bych si to o hodně líp takhle mi je občas fakt hrozně a říkám si jak bych to chtěla vrátit.. ne to že mám martínka ale to před tím.. zařídit lepší život a pak mít až dítě.. takhle to odnáší malej.., ale to je zas jiné téma..., snažím se to užívat ale občas to je silnější než já a spíš jsme z toho všeho smutná.. mezi lidi to chce občas vypadnout a nemyslet na blbosti... pa Monahttp://www.youtube.com/user/monjik7

Ahoj, tak upřímně, pro mě je to děs. Mě to doma tááák nebaví. Vždycky jsem byla strašnej workoholik. Dělala jsem třeba 14dní tahem 17hod denně a pak jsem s dobrým pocitem usínala. Teď se usínání děsím jestli se malá vzbudí v noci nebo ne. :s: Nenávidím stereotyp, strašně mi chybí lidi a navíc jsem byla vždycky finančně závislá jen sama na sobě a teď mě to trápí o to víc, že musím počítat s chlapovýma prachama. Původně jsem chtěla, aby byl doma na rodičovské chlap, ale jak jsem malou poprvé uviděla, tak jsem řekla, že nemůžu přijít ani o chvilku s ní :c: Teď má 9 měsíců pryč a já sháním aspoň brigádu jako divá :s: Já jsem rozhodnutá, že zůstanu jen u jednoho dítěte. Když pominu finanční stránku, citovou stránku (chci se prostě plně věnovat jen Emmičce), tak nechci zažít období těhu a právě tady tu několikaletou ,,nudu" ;) :s: I když, vůbec netuším, co bude třeba za 10let :///:

ahoj, tak pokud máš rozumného chlapa tak ty se můžeš taky kdykoliv sbalit a jít...jestli tím teda myslíš jako někam sama, ke kadeřnici a tak...
Jinak já jsem u prvního dítka doma nezůstala, do 8měs jsme se střídali s manželem, on dopo, já odpo a pak jsem kvůli financím šla do práce já... teď co jsem podruhé těhu jsem se už málem zcvokla, byla nervní, podrážděná, unavená(to vše asi ale těhotenstvím) a strašně mi scházel malej, páč pro ženskou je to úplně něco jiného než pro chlapa ta péče o děti. Máme to prostě geneticky daný, že chceme pečovat o děti, úklid domácnosti nás naplňuje a chystání rodinného hnízdečka... Věř tomu. I když nás to třeba pak už štve, tak když to nemáme, tak je zle. Sama jsem si to vyzkoušela. I když manža je kuchyř a vaří 100x líp jak já a uklízel, o malého se staral, prostě nikdy to chlap neudělá dle představ ženské. Teď jsme to zařídili tak, že manžel plynule převezme moji práci (jsem osvč) a já zůstanu doma. Fakt si to užívám... Až na mě půjde ponorka, tak se třeba zabavím 1x měsíčně že pojedu do práce na poradu, udělám si tam nějaké drobnější školení nebo tak, ale přála bych si, aby taková ta hlavní odpovědnost už nebyla na mě...
Co jsem slyšela nějaký dokument, myslím i ze strany sexuologa, tak tvrdí, že i ta nejsoběstačnější žena touží jen po tom, aby měla chlapa, který se o ni bude starat. A je to pravda. Cca po 2letech opačné metody dosvědčuji :-)
Mateřství si užívám, je to krása být s malým a vidět ho odpo, jak mi usíná v náručí a mít ten pocit a tu chvilku jen sama pro sebe.

upřímně...mně už to nebaví, naopak, občas už chytám depky, prvních asi 5 měsíců bylo fajn, ale teď, malej má 7 měsíců, je hodnej a všechno, mám ho ráda, a vše je jak má být, ale už občas prostě nemůžu. Připadám si úplně neužitečná a strašně bych se chtěla vrátit do práce, což asi udělám příští rok a malej bude chodit na půl den do jeslí, myslím, že nám to prospěje oběma, vidím i na něm, že už ho to se mnou nebaví a potřebuje kolektiv. jo a to podotýkám, že od jeho dvou měsíců chodím na malinkatej úvazek do práce.

Přiznám se, že se moc těším do práce, Sára má 13m, těhu jsem měla rizikový, takže jsem skoro dva roky doma, už přemýšlím aspoň o nějaké brigádce, jakože bych se odpoledne na nějakou tu hoďku vypařila, ale o tom zatím nechce ani slyšet, takže si ještě budu muset asi chvíli počkat, :00: .

Mam to stejne jako ty jak se rika vseho moc skodi muj od rana do vecera v praci ja s malym od rana do vecera sama, kamosky nemaji cas takze akorat jit na prochazku do lekarny a zpatky je to nekdy fakt ponorka, kdyz uz se pak s mojim domluvim at hlida ze nekam zajdu pripadam si jak kdybych spadla z marsu vsude tolik lidi a tak a sem z toho pav... :s: