Jak přišel Toníček na svět

tak jsem měla dva termíny porodu za sebou - 21. dubna a 27. dubna, a pořád se nic nedělo. byly sice dva plané poplachy a s nimi spojené odjezdy do nemocnice, ale vždycky jsme se vrátili s tím, že nic. Poprvé jsem si myslela, že mi odtekla plodovka a ukázalo se, že to byla jen tekutější hlenová zátka. po druhé jsem měla pravidelné bolesti po čtyřech minutách, ale ukázalo se, že to byli jen silnější poslíčci. takže se takhle vesele nic nedělo a dělo, malej si ze mě děla v břiše srandu, protože bolesti byli v některých dnech fakt pravidelný, já se vždycky natěšila, že už to začíná a ono to pak po nějaké době přestalo. takže jsme se z dubna přehoupli i s pupkem do května. No a 5. 5. mi od rána od devíti hodin začali opět pravidelné bolesti po šesti minutách. Nepřikládala jsm jim význam, protože v neděli jsem měla tak silné bolesti, že jsem je musela co pět minut rozdýchávat, manžel si už myslel, že mu na procházce porodím a nic. takže jsem vesele uklízela a vařila a bolesti zesilovaly. Ve dvanáct odpoledne jsem si už byla jistá, že se něco děje, protože bolesti už byli tak silný, že jsem je musela opravdu fest rozdýchávat. tak jsem s pravidelnýma kontrakcema snědla oběd, pověsila prádlo a udělala jednu pracovní zakázku, pak jsem si šla lehnout, jestli to povolí. Vleže to bylo ještě horší, tak jsme v pět odpoledne vyrazili do porodnice. V porodnici mi natočili KTG, byli tam krásný pravidlený kontrakce, ale při vyšetření se ukázalo, že se ještě vůbec nezačínám otevríat. tak nás poslali domů, že se máme za dvě hodiny ukázat, jestli to pokročí kupředu. za dvě hodiny postup byl, tak jsem vyfasovala erární košili, dostala klystýr a šupajdila na porodní pokoj. tam jsem si hopsala na míči, hýřila jsem vtipem a ještě jsem netušila, co mě čeká...
Míč jsem občas prostřídala se sprchou, všechno se pořád dalo zvládnout. PA mě chodila pravidleně kontrolovat, ale nijak jsem se zatím neotevírala. Pak se vyměnili směny a nová porodní asistentka mi řekla, ať na míči tak neskáču, že to bude na dlouho a že pak nebudu mít sílu. v noci mi začali slábnout kontrakce, který vystřídaly nechutný křížový bolesti. Ty byly horší, skoro jsem při nich lezla po zdi, manžel mi vždycky musel začít silně masírovat záda. Jenže pak byl tak unavenej, že na mé porodní posteli ve čtyři ráno usnul :-) Na radu PA jsem se i s míčem přesídlila do sprchy, ta jediná na křížáky celkem pomáhala. ráno v šest mě zkontrolovala PA i doktor a zjistili, že jsem otevřená jen na 1 cm! tak se rozhodli, že mi píchnou vodu. To nebolelo, ale pak mi zesílili stahy. tak jsem se těšila, že to bude mít rychlejší průběh. Ale omyl. Pořád jsem hopsala na míči, občas vlezla do sprchy a ještě pořád si z toho všeho dělala srandu. V osum mi zavedli tabletku na vyvolání, musela jsem ležet připojená na KTG. Bolesti byly už strašně silný, křížáky jsem měla pořád a v devět ráno jsem byla otevřená jen na 2 cm. tak mi dali infuzi s oxytocinem. každou chvíli jsem zvracela, s kapačkou v ruce jsem byla ve sprše na míči, ani horká voda už nepomáhala a mě už jen tekly slzy beznaděje z očí. každou chvíli mi točili KTG, takže jsem musela ležet, do toho jsem pořád zvracela a už jsem začínala být vyčerpaná. V jedenáct dopoledne mi dali další kapačku s nějakým spasmolytikem, který mělo pomoct, aby mi zanikla branka. Byla jsem otevřená jen na tři centimentry. Nedovedla jsem si představit, že se vůbec kdy otevřu na těch deset. musela jsem ležet a točili mi KTG. Pak mi dali další infuzi s oxytocinem, to už jsem říkala, že to nezvládnu, že už nemůžu. Klepala jsem se po celým těle, vůbec jsem to nemohla ovládnout. Kontrakce se už nedaly vydržet a já byla ve dvanáct dopoledne otevřená jen na čtři cenťáky. Vyšetřil mě nový doktor a řekl, že navrhuje akutního císaře pro nepostupující porod. Že přijde za hodinu mě zkontrolovat a když to bude stejný, tak že mě vezmou na císaře. To pro mě bylo jako vykoupení. Kontrakce jsem měla pořád silné a pravidelné, ale v jednu nebyla žádná změna. takže mě vycévkovali, zavázali nohy a vezli na sál. ještě na sále jsem měla kontrakce! píchli mi spinál do páteře a já pak jen cítila, jak mě brní nohy. byla mi strašná zima a pořád jsem se třásla. No a ve středu 6.5. ve 14:34 se císařským řezem narodil můj syn Toník, 50 cm a 3, 620 kg. Ukázali mi ho jen na pár sekund a pak ho odvezli na novorozenecký oddělení. Mě odvezli na pooperační, kde na mě čekal manžel. Pořád mi byla hrozná zima a strašně jsem se třásla, vyčerpáním jsem zvracela. Na pooperačním jsem strávila dvě hodiny a pak mě převezli na oddělení pro šestinedělí, kde jsem po šesti hodinách konečně uviděla svého syna, kterého mi donesli k nakojení. Bála jsem se, že se mi nerozběhne laktace, když mi ho přiložili až tak pozdě, ale vše bylo v pohodě, teď jsme už týden doma a Toníček má už takřka svou porodní váhu a vyrostl o čtyři centimetry.
Takže shrnutí: porod byl dlouhý a bolestivý(dvacet čtyři hodin od začátku pravidelných a silných bolestí), ale klidně bych takhle trpěla dennodenně, protože odměnou je mi můj zdravý a krásný syn.
A tady je fotka mě a třídenního toníčka :-)
http://www.fotopospa.cz/tonik/_DSC3771_Ufinal.jpg