Jak moje holčička na svět přišla...

Ahojky všem v sobotu mě propustili z porodnice domů, takže se vám chci taky pochlubit, jak to všechno probíhalo, než přišla v pondělí 16.2. v 17.20 moje holčička Alexandra na svět..předem říkám, že jsem si to opravdu nevymyslela :s: :s: v pondělí brzo ráno mě začalo bolet bříško,ale protože jsem zažívala i několik dní předtím,považovala jsem to za poslíčky a nevěnovala jsem tomu nijak zvlášť pozornost..část z toho jsem ještě zaspala..když jsem vstala,tak jsem se hned přesunula na záchod,no kalhotky plné hlenu,tak si říkám,že to bude asi zátka,ale někdo říká,že může odejít i týden dva před porodem,tak jsem to taky nijak neřešila..hupsla jsem pod horkou sprchu a ejhle bolesti nepřestaly,ale pravidelné taky nebyly,pokračovaly až do odpoledne,řekla jsem si že si dám vanu a když ani tak nic nepřejde,že to asi nebude jen tak..nepřešlo..to už jsem začala být docela nervózní..po celou tu dobu jsem komunikovala s maminou po icq,kde si ze mě dělala srandu,že to už určitě bude ono,no pořád jsem nevěřila..přítel byl v práci..nakonec mi praskla voda a to už mi jako bylo všechno jasné,mamina byla doma ani ne do půl hodinky a jelo se,v autě jsem už trpěla jak kůň a snažila se stopovat kontrakce,což mi ale zrovna dvakrát nešlo,protože jsem už ani nepoznala,kdy jedna končí a druhá začíná..přítel už byl na cestě do porodnice,což mě docela uklidňovalo..umístili mě na pokoj,kde mě napojili na monitor,prohlídli a řekli že jsem teprve otevřená na 3cm a že do večera času dost..porodní asistentka mě mezi kontrakcema vyslýchala a sepisovala potřebné papíry..pořád někam odcházela,až jsem z toho byla celkem nervózní,ale byla jsem moc ráda,že tam mám aspoň svého přítele,který mi byl velkou oporou..nakonec jsem se po delším čekání dočkala i klystýru,po kterém se mi hoodně ulevilo,ani kontrakce už nebyly tak nesnesitelné jak se zdálo,jen mi teda moc nezabral,jak jsem čekala,nutkání na záchod jsem sice měla,ale nic moc ze mě nešlo..asistentka mě poslala do sprchy,kde se mi mělo ulevit, tam se mnou byl i přítel a vždycky když jsem měla pocit,že už se konečně vy...,tak jsem ho akorát poslala pryč..nemohla jsem se zbavit pocitu,že mi něco tlačí na spodek a ne na střeva,jak by mělo, asi při třetím takovém vyběhnutí na záchod jsem cítila,že mě něco hodně tlačí mezi nohama,dosedla jsem a ani jsem se nesnažila tlačit,prostě to přišlo nějak samo,nešlo to udržet a já najednou ucítila hlavičku,ještě asi dvě zatlačení a já držela malou v rukách,ani jsem nevěděla jak,byla jsem v šoku,volala jsem,aby mi někdo pomohl,měla jsem o malou strach,přítel byl zrovna na chodbě,neslyšel mě,ale i tak se na mě přišel podívat jako první,když mě tam uviděl sedět s malou v rukách byl snad ještě víc v šoku než já,ale doběhl pro pomoc,za chvilku už stříhali malé pupečníkovou šňůru,doktoři pobavení nad tím,jak jsem si nakonec malou odrodila sama,podotýkám,že nejsem ani nastřižená,ani natržená,prostě ani ne šitá..zpětně si říkám,že to všechno moc dobře dopadlo,ale stát se mohlo opravdu cokoliv... :spid: když mi malinkou přinesli,byla jsem unešená,byla tak strašně krásná,i když ještě neumytá a hlavně zdravá...měla 49cm, 3290g a narodila se skoro 2 týdny před prvním termínem.. nějak jsem se tu rozepsala,ale moc jsem se chtěla pochlubit a hlavně popřát těm,které porod teprve čeká,aby se toho nebály,aby vše zvládly a hlavně aby měly zdravé mimísky..