Jak jsme se narodili

Ahoj ostatní maminky, tak už jsem se od kojení, přebalování, konejšení dostala k počítači a zhruba Vám popíšu jak náš Kubíček přišel na svět. Začalo to den před termínem vyvolání porodu. Měla jsem v osm ráno nastoupit do nemocnice. Jenže v sobotu večer okolo 23:00, jsem se začala cítit fáákt hodně divně .. měla jsem sice slabší - ale začínající kontrakce, které byli pomalu ale jistě silnější a přicházeli častěji. Už jsem je nedokázala ani zaspat. Hopsala jsem na míči, procházela se po chodbě, prodýchávala, sprcha už taky nepomáhala .. Nechtěla jsem zatím plašit přítele, který spal. Už bylo okolo šesté .. měli jsme vstávat. Přítel vytípnul budíka a když mě viděl - zvolal - už budeme rodit? Já mu ani neodpověděla, byla jsem zrovna uprostřed kontrakce. Ještě hodinu jsem vydržela, protože kontrakce byli po šesti minutách.Kolem sedmé jsem si dala poslední sprchu, oblékla se, zkontrolovala věci a vyrazili jsme...V osm jsme dorazili do porodky, natočili mi monitory a tam už byli docela hezký kopečky, takže na přípravu - místo klystýru stačily čípky - jelikož jsem měla celou noc průjem ... takže jsem se vyprázdnila, dala horkou spršku a čekala co bude...jelikož plodovka ještě neodekla tak mi jí asi v půl desáté prdli ... miminko začalo sestupovat do pánve ale pomalu jsem se otvírala. Tudíž mě napíchli na oxytocin aby to trochu rozjeli. Pak nastalo to správný peklíčko. Kontrakce rychle sílili, šli po dvou minutách Tulila jsem se ke svému miláčkovi a vzlykala jako malá holčička... On byl ale tak úžasně klidný, že mi dodával odvahu. Epidurál jsem nechtěla a taky jsem ho neměla.... když jsem byla na osm a půl prstu - zeptala se mě PA jestli mám nutkání tlačit. To jsem měla tak jsem se do toho mohla opřít. Jenže to šlo hodně špatně. Jelikož měl malej podle prvního odhadu hodně velkou hlavičku. Pěkně jsem si zakřičela. I když to bylo špatně protože jsem si ubírala síly. Po dvou kontrakcích jsem už věděla jak na to... Ale i tak to bylo těžké protože hlavička byla prostě obrovská ... Dostávali jsme jí ven na sedm kontrakcí. Nebýt přítele, který mě hecovat a drtila jsem mu ruku tak jsem snad neporodila...Když už byla skoro venku přišel nástřih - a ten mě teda opravdu ale opravdu bolel. Cítila jsem ho poměrně dost ale moc mi pomohl. Na další kontrakci byla hlavička venku, na další dvě kontrakce ramínka a pak hned zbytek tělíčka mého malého pokladu. Kubíček byl hodně nalokanej plodový vody, takže mi ho ani nedali a hned mu jí šli odsávat...dlouho jsme nic neslyšeli... až po minutě jsem uslyšela ten pronikavej pláč ... Plakala jsem jako blázen . Nestíhala jsem ani polykat slzičky. Přítel taky plakal jako malej kluk... Šití bylo strašný. Jelikož jsem byla opravdu hodně nastřižená - a to ještě na dvou místech, tak jsem měla stehů požehnaně. Vnitřní se daly přežít ale ty vnější - u těch jsem pískala jak štěně. Umrtvovací injekce ani neměla šanci pomoct. Ale jelikož už jsem koukala na svého krásného chlapečka, bylo mi to docela šumák a snášela jsem to lépe. Takže abych to shrnula. Bolesti celkem 16 hodin - Kubík Tománek - 9.5.2010 - 54 cm, 4300 g. Dal nám zabrat ale už je konečně NÁÁÁÁÁŠ!!!! všem co dočetli až sem děkuji a držím všem těhulkám palečky a maminkám pevný nervíčky s těma našema zlatíčkama. Pusu posílá mamina Peťka