Jak Adélka na svět přišla:-)

Ahojky tety,
předem se omlouvám, že nestíhám za vámi chodit. Ale až dnes jsem si poprvé pořádně sedla po nástřihu a navíc jsem pořád s malou Adélinkou, je to moc hodný miminko, ale i přesto na ní pořád koukám a nějak se k netu nemohu odtrhnout...však to asi vy co už máte broučky doma znáte ;)
3.9.2009 jsem byla na běžné kontrole v porodnici na CTG, no a paní doktorka mi řekla, že při císaři by se nemělo přenášet (TP dle UTZ jsem měla na 6.9.) a dole, že máme vše krásně nachystáno a tak ať přijdu druhý den ráno v 8 hodin na vyvolání. Měla jsem hrozný strach, neboť všude jsem četla, že vyvolávaný porod je bolestivější a může to trvat i několik dní. Od půl 4 ráno jsem nemohla spát, v půl sedmé jsem odvedla syna do školky a pak jsem s manželem vyrazili směr porodnice. Manžela jsem poslala u příjmu pryč, ať jde do práce (má to cca 5minut daleko), s tím, že to bude trvat určitě dlouho, že se má stavit odpoledne nebo mu zavolám.
V 9 hodin mi dr. zavedla tabletku s prostiny, asi za 10 minut jsem cítila slabé bolení bříška jako při MS. V půl desáté už bylo hůř a tak mě porodní asistentka poslala do sprchy s tím, že pokud bolesti neustanou, tak mi pak píchne vodu. Ve sprše jsem byla asi 5 minut a už jsem teda řádně funěla a najednou jsem slyšela křupnutí a začala mi odtékat voda. Zavolala jsem asistentku, tak mě prohlídla a potvrdila mi, že se jedná o plodovou vodu a že mi trochu pomůže, aby odtekla všechna. Při kontrakci do mě vždy sáhla a vyteklo spousta vody (ani jsem nevěřila, že jí je tolik :00: ).
Poté mě napojila na monitor a já myslela, že bolestí snad zešílím, poradila mi jak správně prodýchávat a opravdu to zafungovalo. Bohužel jsem stále byla otevřená jen na jeden prst, bolesti prý byly od toho jak mi sestoupila hlavička do pávne. Paní dr. přišla zkontrolovat záznam monitoru a hned po prvním pohledu mi nabídla epidurál, s tím, že bolesti jsou hodně silný a nevíme jak dlouho budeme ještě čekat, tak abych si odpočinula. Než přišel anesteziolog, tak už jsem měla zimnici a celá jsem se při kontrakcích klepala, nezabírala ani koupel v horké vaně, ani sprcha, masáž prostě nic...naštěstí přišel asi do půl hodinky (mě to teda připadalo jako věčnost) }:) Por. asistentka mi neustále říkala, ať zavolám manželovi, že mi jeho přítomnost určitě pomůže, ale já nechtěla, bála jsem se, že by pohled na tu bolest neustál. Řekla jsem, že ho zavolám až po epidurálu a za tím jsem si stála, nález před napíchnutím EPI byl stále jen 1 cm, takže relativně dost času....to jsem si myslela já i ostatní :///: Po zavedení epidurálu, ustaly bolesti, ale cítila jsem najednou velikánský tlak. Sestřička mě rychle prohlédla a oznámila mi, že jsem se během těch 15 minut otevřela z 1cm na 6cm a ať okamžitě zavolám manžela, pokud ho chci u porodu mít. Ve 12.01 jsem volala manželovi, ten dorazil na sál ve 12.13, to už mi upravovali postel v porodní lůžko a oznámili mi, že musím prodýchat poslední kontrakci. Manžel mě hned chytil za ruku, byla jsem moc ráda, že přišel (psala jsem tu o tom jak moc bál k porodu jít), ikdyž nezůstal na sále až do konce, protože jsem malou nemohla vytlačit, dokonce v jednu chvíli malá byla skoro venku, zakřičela a najednou zase zmizla ve mě. Když tohle manžel viděl odešel za dveře, protože se nám zhoršily ozvy a dr. mi řekl, že musí malá na příští kontrakci ven, jinak bude muset použít kleště. V tu chvíli jsem ani nevnímala, že manžel odešel, jen jsem dostala hrozný strach o malou. Když přišla kontrakce hluboce jsem se nadechla a začala tlačit co nejvíc to šlo, dr. mi pomalu ručkoval předloktím po břiše a pomáhal mi malou vytlačit. A najednou jsem to uslyšela...ten nejkrásnější zvuk na světě, jak Adélka začala plakat :h: a ucítila jsem obrovskou úlevu :c: Manžel se hned vrátil, stál hned za dveřmi, brečela jsem štěstím a hladila to malinké kluzké tělíčko, které mi položili na břicho, aby mohl dotepat pupečník. Manžel se smál štěstím a fotil si nás a vyznávali jsem si lásku, ani nám nevadilo, že jsou kolem nás další lidé.
Adélka se narodila ´4.9.2009 ve 12.33 hodin vážila 3210g a měřila 50cm. Celý porod trval od zavedení tabletky cca 3,5 hodinky. Bylo to náročné a nebudu lhát, že to nebolelo, dokonce jsem si i zakřičela při tlačení, ale opravdu to stojí za to. Protože jakmile miminko vyklouzne ven, tak se na bolest zapomene. Teď už vlastně ani nevím jak to přesně bolelo, ale vím, že za dva roky se budeme snažit o další miminko. :)
Omlouvám se za román, snad to dává trochu smysl, ale stále jsem plná dojmů a je toho spoustu, co bych ještě mohla napsat. Dnes je Adélce 11 dní a já jsem ta nejšťastnější osůbka pod sluncem, protože mám krásnou zdravou dcerku, skvělého syna a milujícího manžela. :h: :h: :h:
Papa a kdo to dočetl až sem, tak smekám...a přeju hezký pohodový den :k: :a: