Já už nemůžu :-( Dneska asi celý den probrečím, už jsem fakt unavená a chci rodit, prosíííím

Mám za dva dny termín, ale už se mi to zdá nekonečné, opravdu. Padla na mě nějaká deprese asi. Každý den čekám, jak na trní, že by už něco, v noci poslíčkuju o stošest, tak špatně spím a popíjím mlíko s medem a do rána to vždycky přejde. Přes den je poslíčků méně, ale možná je jen méně vnímám. Jsem celý den na nohách, mám dvouletého syna doma a když je teď tak pěkně, tak celý den pracuju na zahradě, ryju, kopu, přesazuju, hrabu trávu, listí, pleju, doma neustále uklízím, vařím, chodím na procházky s malým na hřiště, do obchodu a nohy si dám nahoru až večer v sedn hodin, kdy malému uvařím mlíko a pustím krtečka a kouknu na zprávy. No, ale všechno je úplně k ničemu, mohla bych skákat z letadla nebo na trampolíně a pořád budu jak kulička a asi se nedočkám. Já vím, že už to mám za chvilku a je to i kdyby mi to vyvolávali otázka už jen pár dní, ale já už prostě nemůžu. Každý se mě pořád ptá, kdy už to bude a já už si myslím, že snad nikdy. Dneska máme s manželem první výročí svatby, tak malého šoupnu přes oběd k babi a jdeme si sednout na obídek, snad mi to zlepší náladu. :-( Je to nekonečné už....