Holky prosím, potřebuji Vaše názory

:a: Konečně mám čas poděkovat Vám za Váš čas a názory. Zrovna dnes jsem se tam byla podívat a vzala jsem tam i svou známou, která by neváhala a hned se nastěhovala. Musím říct, že mně to potěšilo. Hospic je asi pro cca 40 pacientů...takže je takový menší a dělí se to na péči-Sociální lůžka-pobyt,pak paliativní péče a pobytové odlehčovací péče.Někteří pacienti se vracejí k rodinám, někteří bohužel zůstávají.
Ale holky, řeknu Vám, jak jsme byli na mikulášské besídce s dcerou, kerá měla 3roky a malý byl v bříšku, tak to tam bylo mezi pacienty takové milé.Nemůžu najít ten správný výraz, neboť příjemné mi zní tak zvláštně. Dokonce tam dcerka zpívala a já se pak přidala nějakou tu písničku a pacienti tleskali a zpívali s námi. Pak jim rozdávala ovoce. Byli tam asi 3 pacienti upoutaní na lůžkách a malá jim tam dávala pomeranče. Bylo to milé a dojemné.Doma jsem ji řekla, že tam jsou nemocní lidé odkázání na vozíčkách či lůžkach, tak nebyla překvapená, ani zaskočená. Akorát tam byl a doteď je mladý muž, který má asi kolem 38let, nějaký inženýr, který náhle onemocněl nějakou svalouvou nemocí a jak tam chudátko vydával takové hekavé zvuky, tak jsem byla z toho naměko.Holky věřte mi, že bych ho nejraději objala a předala mu ze sebe lásku a pozitivní energii. Hodně mně to nějak zasáhlo přímo do srdce a je to už rok a pořád na něho musím myslet.Mladý člověk by tam neměl být. Ale dostala mně tam jedna sestra, která se tomu smála, jak hekal. Prý, ježiši, já se tak lekla co to je....pochybuji že hekal poprvé a že to neslyšela již dříve.Se tam předváděla...koza...ale i takoví lidé bohužel jsou.Uvažovala jsem,že bych si udělala ošetřovatelský kurz a třeba bych tam i pracovala, ale jsem tak přecitlivělá, že bych asi nezvládala to, že pak už nebudou....člověk by se o ně stral, zpříjemnoval by jim ten pobyt, přirostli by Vám k srdci a pak by najednou nebyli. Přítel říká že to není pro mně...že bych se zhroutila psychicky, ale třeba také ne. Měla jsem pstiženého strejdu. Měl přes 40 a vypadal pořád tak na 20letého klučinu. Aspon před lety byl nejhorší případ na moravě a babička se o něj sama starala.Jak pak onemocněla a musela do špitálu, zastoupila jsem ji já. Nikdo z rodiny na to neměl. Oplakala jsem to, neboť mi ho bylo líto...jen ten jeho pohled a já už měla slzy v očích. Už jsou to 4 roky, co je v nebičku a babička šla dva roky za ním.
HOLKY, OMLOUVÁM SE, JE VEČER A JÁ SE NĚJAK ROZEPSALA A ASI SE TO TADY NEHODÍ. JE TO STRÁNKA O DĚTECH A JÁ SE TADY ROZEPISUJI O TAKOVÝCH VĚCECH.
Ohledně bytu se máme rozhodnout do pátku a přítel to nechal na mně. V bytě kde žijeme je krásně, máme tady kamarády,kousek obchod a je to nádherný byt.Bydlíme v něm 3rokem.Je to pronajatý 3kk byt od paní architektky,takže se mi z něj nechce.Ten byt v Hospici je 2kk,takže o ložnici mín. Ale ušetřilo by se asi 5000,což je dost si myslím, ale hlavně by jsme už nechodili do 4patra pěšky, neboť nemáme výtah, takže je to fuška s dětmi a nákupy.
Jinak je to autem asi 10minut od našeho bydliště, takže nic hrozného.
Jde ale hlavně o finance.Mám o 20let staršího přítele a asi si uvědomil, že čas letí hrozně rychle, zdraví máme jenom jedno a přece jen ten jeho zdravotní stav není nejlepší a chtěl by něco našetřit. Hospic také lidem otevírá oči.
Holky ještě jednou velké díky za vaše zprávičky a snad mi nikdo nevyhubuje, že jsem se tak rozepsala. Mějte se krásně...dám vědět, jak to nakonec dopadne. :a:

Ať je rovnoprávnost jakákoliv, pro mě platí, že rodinu dělá máma. Tvoje děti nebudou nešťastné, pokud ucítí z Tebe, že je to naprosto normální, pokud Ty nebudeš mít pochybnosti, jestli děláte správně. Promluv si o tom s manželem, ten dozajista problém nemá, jinak by tam nepracoval, ale není to nic nebezpečného ani nepřirozeného. Já sama za sebe bych viděla pozitiva - nový čistý byt, klid, zlepšení financí... Spousta holek by Ti tu dozajista mohlo povyprávět historky z paneláku, sousedské naschvály, šílenství jménem vícegenerační bydlení.... Já se letos budu stěhovat do domu, ze kterého vidím na hřbitov s kapličkou. A na les. A na koleje. Někomu by vadily vlaky, jinému hroby...já tam cítím klid a mír a hrozně se těším, bez ohledu na to, co si kdo může říkat.

ahoj,
já osobně bych tam nešla, přijde mi, že jsem na tyhle energie hodně citlivá a nemůžu pak kolikrát spát
nová budova nebude zatížená těmito vlivy tolik, navíc moderní působí pozitivně, to jsem viděla teď na vlastní oči, když jsem ležela s malým na dětském v nemocnici a okna ze záchodu a hlavní chodby směřovala do parku a k márnici...jindy jsem to místo nemusela, ale tam mi to přišlo úplně normální, přirozené, nebylo se čeho bát, taková součást nemocnice
do hospice ale bude záchranka asi často dojíždět, zrovna tak pohřební vůz..i když dnes jsou i stříbrné, ne jen černé, mluví se ale kdo umřel...musí být na to povaha
záleží, kterým směrem budou okna, zda tam je nějaká předzahrádka apod., zda je to v městě či úplně stranou apod.
záleží to na tobě, zkusit se to může, záleží, jak to budou mít děti pak daleko do školy apod., chce to zvážit, stěhování je lepší za život minimalizovat, já už se x krát stěhovala a naposledy jsem řekla, to radši fakt vyhořet, než to stěhovat znovu, bylo to přes půl republiky a ty náklady za dopravu nábytku!

ahojky :) tohle je strašně složitý rozhodování, ale já mám obavy, že bych tam jít bydlet nemohla. Ze smrti mám strach, i když to asi každý...ale myslím, že bych musela neustále myslet na to, že za zdmi mého bytu jsou lidé, kteří trpí, lidé, kteří se nemusejí dožít druhého dne, lidé které se trápí a čekají na smrt...já jsem taková dost přecitlivělá a i když bych opoměla tu smrt, tak bych furt věděla, že tam ty lidi prostě nemůžou spokojeně žít, že se trápí a jen čekají na smrt, možná se i modlí aby už umřeli...moje babička má v takovém zařízení kamarádku a odchází od ní s pláčem a když vypráví jaké to tam je (i když prostředí a budouva jsou myslím také nové a pěkné)tak je mi z toho akorát ouzko. Asi by hodně záleželo na naší finanční situaci, ale pokud bysme utáhli jiné bydlení a byla možnost jiná, raději bych tohole řešení odmítla. Pokud bysme ale byli v takové situaci, že by to bylo proste nejlepší řešení, tak bych to zkusila a třeba bych se na to začala dívat časem jinak:) co se týče dětí, myslím, že si zvyknou všude a nevidim důvod, proč by se jim později měl někdo posmívat...a co se týče těch energií, nevím, moc tohle neřeším ale vím, že já bych ten špatný pocit asi nemohla vyhnat z hlavy :( Je to ale asi o pocitech každého z nás, třeba vy byste to tak vůbec nebrali a neuvažovali nad tim co se děje za zdmi a měli byste tam pěkné bydlení:) tak at se správně rozhodnete a jste štastní :a:

Hospic není márnice;-) myslím ze pro deti to bude dobré, alespoň poznají stáří a budou k němu mít úctu . A smrt patří k zivotu a deti by to měli vědět a znát cenu života. A můžou vyniknout i krasna přátelství, stáří lidé mají malým dětem hodně co dat a naopak;-) energií se neboj, v tom krásném místě kde se umírá důstojně nebudou žádné zle energie:-D

Ja bych to zkusila. Všude je něco, někde jsou problémový sousedi, někde ruch z ulice atd. Kdyz se vam tam nebude líbit tak půjdete jinam. I kdyz je když je fakt ze ta představa ze se tam umírá je zvláštní :O nevím no, ale zkusila bych a pak by se vidělo.

Vím přesně, co je to hospic. Před pár měsíci tam doktor chtěl poslat mého tatínka, ale už se to nestihlo. Myslím si, že žijící lidé si musí poradit s problémy života, a k tomu patří i bydlení. Jestli je to výhodné a praktické, pak je to řešení. Jestli je to vhodné? To záleží na tom, jak přesně je to tam řešené, píšeš že je to krásné až veselé, tedy atmosféra dobrá. No a pak ty dispozice budovy: jak blízko byste byli k těm umírajícím, jestli byste měli vchod společný, nebo byli někde "z boku". Vůbec pak nemusí docházet k situacím, že děti se s těmi lidmi potkávají a pak je už nenajdou. Pokud byste jim toto měli ale dokola pořád vysvětlovat, tak ne, to bych nechtěla, osobně ne. Ale spíš si myslím, že ten byt bude trochu bokem. Ono málokdo z těch lidí se může procházet venku. A co bude až budou děti větší - to nevím jestli je čas řešit už teď, takové bydlení většinou nebývá na celý život ale přechodné, takže možná si pak našetříte na vlastní, kdo ví.

Ahojky,tak jsem koukala na net,co jsou to hospici a je to nejspíš něco jako domov důchodců pro už ty úplně staré a ležící,že?
Za mě říkám,že bych chtěla být tak velká duchem,abych ti napsala,proč ne, život je jeden,ať už starý nebo mladý,začíná ,končí stejně, je to normální a bežné,ale já bych to nedokázala. Je to opravdu o tom,jak bereš smrt a ať už tady maminka spala,že bere smrt jako začátek a pozitivum dál - je to úžasná myšlenka - tak já mám ze smrti strach.Mám velmi starou babi - 88let - mám jí jak svoji mámu,vychovávala mě, je v domově důchodců,te´d to bude rok, je tam spokojená, jezdíme za ní s dětmi 2x týdně, bereme ji k nám, když není moc slabá,ale cítíš z toho člověka a ze všech lidí ten strach,takovou tu otázku co bude a všudypřítomnou větu,toto uteklo a to mě děsí nejvíc. jak vše utíká. Mám taky malé děti,někteří důchodci jsou fajn,ale některým to už moc nemyslí a tak musím někdy jít před dětmi,aby se na ně nevrhali,myslí to v dobrém,ale děti to nechápou. Kdyby byli větší a pamatovaly si, kdo byl v kterém pokoji a už tam je jiná paní,pán, bylo by to ještě horší.Za mě opravdu ne, ikdyž stáří opravdu fandím, ti důchodci jsou šikovní, jak se snaží za každou cenu vydržet. díky babi už nevidím smrt,až tak černě, ne že by se ji nebála,ale nemluví o tom, prostě život jde,tak jak je a čas nezastavíš.Ale taky říká, když mluvíme o těch dětí, že jak staří nepatří do mateřské školky,tak děti ne do domova důchodců. tak ať Vám přinese rozhodnutí jen to nejlepší,ať už tak či tak :one: :a:

Ahojky,

no já bych tedy do takových míst bydlet nešla, hlavně z důvodu toho, že se tam umírá. Vím, že je to přirozený proces a že to není od věci, aby se s touto skutečností děti seznamovali již od malička. Já jen prostě z takovýchto míst mám nepříjemný pocit. Mě dokonce jen stačí momentálně bydlet v bytě po babičce a dědovi. Nebo jít po chodbách hospicu, či po patře nemocnice, kde se stává častěji, že lidé umírají a o hřbitově ani nemluvě. Záleží jaké to na Vás nechává následky, každopádně, jak píšu, já bych nemohla. Co je trošku pozitivní je jiný vchod, ale stejně mě by ani to nestačilo :n:

ja bych tam bydlet nemohla prave z duvodu ktere uvadis...a deti jsou citlivejsi na tohle tak at se brzy nestehujete jinam...
ale jinak na tom nevidim nic zvlastniho...knez taky bydli na fare vetsinou blizko hrbitova..nekteri i s rodinami,kostelnik taky bydliva v/u kostele u hrbitovu...

já bych do toho nešla,ted jsou děti ještě malé ale až budou chodit do školy tak věř že by byli terčem posměchu :(

Ja bych do toho nešla právě z těch důvodů,které udáváš. Je to to,čemu věřím,že se energie v různých místech zdržují.a ač se nemusí jednat o nějaké "zlé duchy",i tak to může vás,vaši psychiku,zdraví,vůbec život ovlivnit. Nebudu s nikým diskutovat na téma proč bo jak by to asi bylo možné. Tohle je o přesvědčení a zkušennostech. A za mě tedy ne,nešla bych do toho.

Já bych se toho nebála. Ale ono záleží na tom, jaký vztah ke smrti máš a jak o ní třeba mluvíte s dětmi. Já to cítím tak, že smrt je zakončení jedné etapy a začátek něčeho dalšího. Věřím, že jsou naše duše po smrti šťastné bez výjimky. Věřím, že energie v místech jako hospic, který popisuješ, je pozitivní....takže osobně bych tam na vašem místě bydlet šla. Jenže pokud Ty máš jiné vnímání smrti a máš to spojeno s negací, nebyl by to asi dobrý nápad. Pokud je v Tobě vyloženě strach, tak ne, pak bych nešla, protože mimo jiné, věřím taky tomu, že si každý svou realitu vytváříme hoooodně sami a třeba zrovna strach by mohl v tomto případě nadělat dost velkou paseku. Zkus si zkrátka nejdřív pojmenovat svůj postoj ke smrti a uvidíš, ono Tě to samo navede. :a:

Ještě bych chtěla dodat, že ten byt je hned vedle hlavního vchodu a je zboku. Je na opačné straně, kde jsou pacienti.