Holky moje, jak vlastně poznám kontrakce?

Ahoj,
popíšu Ti, jak probíhal začátek porodu u mě.
Termín porodu jsem měla 1. 5. 08.
2. května 2008 v 1:00 ráno mě vzbudily mírné bolesti v podbřišku připomínající menstruační bolesti (křížové bolesti jsem ještě neměla). To mě ještě nenapadlo, že se něco začíná dít. Trvalo to tak dvě minuty a pak zase klid, tak jsem se snažila usnout, ale do 20 minut to přišlo znovu. To už jsem zpozorněla a na spánek jsem neměla už ani pomyšlení. Za dalších 15 minut přišly bolesti znovu a když se to za dalších 10 minut zopakovalo, začala jsem si připouštět, že to už asi bude ono. A od 2 ráno jsem už měla pravidelné kontrakce po 5 minutách, které postupně sílily v mírné křeče, takže jsem si šla dobalit tašku do porodnice a o půl třetí mi odešla hlenová zátka - narůžovělý hlenovitý výtok, který se dost lišil od běžného těhotenského výtoku. To už jsem šla vzbudit manžela, protože bolesti už byly pravidelné a čím dál silnější, ale ještě se daly dobře rozdýchat.
Do porodnice jsme dojeli o půl čtvrté. Tam mi na příjmu natočila sestra monitor, kde jsem měla kontrakce už po 3 - 4 minutách, ale otevřená jsem skoro ještě nebyla. Ale primář při vyšetření řekl, že porod je slušně rozběhlý a doporučil mi přípravu - klystýr.
Od půl šesté jsem pak čekala s manželem na porodním sále, kde jsem každé 4 minuty rozdýchávala čím dál silnější kontrakce, průběžně mě chodila kontrolovat ozvy miminka porodní asistentka a o půl osmé mě poprvé vyšetřil doktor, co mě pak rodil. Kontrakce sice sílily, ale otevřená jsem byla pořád málo.
Až v 9 hodin mi začalo miminko sestupovat dolů do porodních cest a to už jsem cítila i ty křížové bolesti, bylo to tedy hodně nepříjemné. Kontrakce byly čím dál horší a už jsem si fakt přála, abych už to měla za sebou.
Ve čtvrt na deset mě přišel vyšetřit zase doktor, řekl, že jsem už na 4,5 prstů a abych se moc dlouho netrápila, tak se rozhodl mi porod trošku urychlit - nejdřív mi propíchl vak blan a vzápětí mi vytekla plodová voda a pak mi píchl oxytocin, díky kterému jsem si zažila nejbolestivější půlhodinku v životě - kontrakce byly snad nepřetržité a tak silné, že mě to za chvilku už nutilo tlačit, ale ještě jsem nemohla. Když po čtvrthodince od píchnutí vody přišla PA a vyšetřila mě, byla překvapená, že jsem otevřená už na 8 prstů a tak zavolala rychle doktora, že budeme za chvilku rodit.
Než dorazil, byla jsem otevřená úplně a mohla jsem začít tlačit. Byla jsem už dost vyřízená z rozdýchávání těch kontrakcí, takže když jsem mohla začít tlačit, trošku se mi ulevilo, že už se to blíží ke konci.
Samotná druhá doba porodní, tlačení, naštěstí netrvala dlouho, během čtvrt hodinky byl náš syn na světě. Sice mi před posledním zatlačením musela skočit asistentka na břicho a pomohla mi tlačit, protože jsem už byla dost vyřízená, že se mi zatmívalo před očima, ale malý byl naštěstí za chvilinku na světě a úplně v pořádku. Větší úlevu jsem v životě nepocítila! A když mi ho hned po narození dali na bříško, ještě celého od krve, byl to ten nejúžasnější a nejsilnější okamžik v mém životě a nikdy na to nezapomenu.
Pak syna odnesla sestřička zvážit a změřit a mě si vzal do parády doktor, aby mě zašil, protože jsem byla dost potrhaná i přes nastřižení, a ztratila jsem spoustu krve, takže mi musel dát do mě drény, aby se mi uvnitř neudělaly otoky. Ale i když to šití trvalo snad 50 minut a já doktora v duchu proklínala, jak to bolelo, tak když mi pak poprvé přiložili syna k prsu, na vše špatné jsem rychle zapomínala a nemohla se nabažit toho nádherného pohledu na tu malou pusinku u mého prsa - prostě nádhera!
To jsem se zase rozepsala - omlouvám se. Původně jsem Ti chtěla napsat jen začátek porodu, ale jak já se jednou rozepíšu, tak nemůžu přestat.
Tak se neboj, že porod nepoznáš, ty pravé kontrakce jsou od poslíčků rozpoznatelné snadno - jsou pravidelné a neodezní ani po sprše a spíš postupně sílí.
Taky jsem měla ještě doma pocit, že potřebuju na velkou, ale to byl jen další příznak začínajícícho porodu. Takže je docela možné, že to může být i u Tebe příznak porodu, ale taky to můžou být poslíčci.
Určitě sama vnitřně vytušíš, když to bude začínat, že je to ono, že jde o porod - já jsem to tak aspoň cítila.
Pa :a: