už zase padám na hu..

Holky, řekněte mi někdo, že v tom nejsem sama. Připadám si úplně neschopná ve všech oblastech.

Mám dvě děti - mladší je torpédo, ale to bych ještě zkousla. Ale starší je už od malička strašně náročné dítě. Má na všechno svoje tempo, je tvrdohlavá, když byla malinká, byla nespavec. Zkoušela jsem všechno, učitelky ve školce se ji taky pokoušely zrychlit, ale marně! Je prostě svoje!

Teď začala chodit do první třídy a je to hrůza - chodí s dvojkami, protože pořád nestíhá - věčně dělá něco jiného nebo se jen tak zakouká a je pryč! Úkoly s ní jsou na švestku, dřeme jako koně - čteme, píšeme, počítáme, ale je to k prdu, protože stejně druhý den udělá půlku. Učitelka už vypadá, že nad ní taky zlomila hůl.

Do toho učím v malotřídce a ta třída, co jsem podědila je příšerná. Mám tam kluka s psychickými problémy, takže věčně řeším, že nespolupracuje, ubližuje ostatním, ruší v hodinách - fakt nevím, co s ním a psychiatrička taky neporadí.

Chlap chodí domů min. 6x do týdne až v noci.

Já už nemůžu! Odpočinout si nemůžu, protože jsem pořád s dětmi. Babičky mají svého dost a tak si netroufám je otravovat tím, aby mi pohlídaly děti jen proto, že já si potřebuju odpočinout. Jsem vděčná, když pohlídají děti při nemoci - a ani to nejde vždycky.

Dneska už jsem se fakt složila a řvu taky jako kráva, dětem jsem vynadala, bordel je tu jako v tanku, ale fakt už na to nemám. Připadám si neschopná! Nejvíc mě štve, že místo toho, abych se těšila ze svých dětí, jsem vzteklá jako pes a opravdu se těším, až půjdou spát! Takhle jsem to nikdy nechtěla! :n: Zkoušela jsem novou práci, ale marně. V kanclu je to všechno přes známé - je vysoká nezaměstnanost. Teď navíc nemůžu odejít - během školního roku...Připadám si jako v pasti a už teď vzývám prázdniny!  :-(