Neděle 3.8.2014 6:12 11. den po termínu

Holky, už ano. :||): Ládík se mi narodil.

Večer jsem měla tucha, že se to pomaličku chystá k porodu. Sice včera nevyvolávali mého prcka. Ale asi to vytušil a řekl si, že raději půjde sám. Začala jsem to tušit, když náhodně monitor změřil na děloze 109. No, v deset jsem zalehla ač se minechtělo, ale říkala jsem si, ať se vyspím alespoň trochu. V půl třetí mne to vzbudilo. 20 minut, 7 minut, 5. To jsem šla na monitor a ten práskl, že mám ještě slabší mezikontrakce, takže po třech. A už mne hnali na sál. To jsem byla na 4 cm. Dostala jsem žákyňku a byla jsem za ní moc ráda, fungovala jako zkušená PA, jen si musela nechat vše schválit. Řekla jsem si o něco na bolest do žíly, na epidural bylo brzo a ani by se nestihl. Díky tomu jsem přestala bulet bolestí po každé kontrakci. Značka: na 8cm. Ale furt jsem dýchala moc zhluboka a tím se třásla, bylo mi blinkavo a pořádně jsem neviděla plus na omdlení. Mezi kontrakcemi jsem zapomínala úplně dýchat, tak jsem se snažila myslet na to, že musím dýchat. Tím jsem slečnu trochu děsila. ixkrát jsem se ptala jak mám lépe dýchat až se nade mnou slečna slitovala a při několika kontrakcích mi to předvedla a já se opičila. To byla má záchrana. Fakt se to zlepšilo. Jenže jsem měla dlouhé kontrakce a dusila jsem se při tom povrchním funění. Proto jsem musela v půlce jeden hluboký nádech. jenže z toho se během chviličky stalo nucení tlačit. Ale to jsem ještě nemohla, tak jsem slečnu dvakrát hnala pro doktorku, ale doktorka jí odbyla, že to tak rychle se nemůže celé otevřít. Jenže jak slečna viděla první kontrakci s mým ječením při trojitém tlačení u jedné kontrakce a zároveň viděla, že když můžu, tak se to snažímrozdýchat. Letěla pro doktorku. Když byla doktorka ve dveřích, byla kontrakce, kdy prošla hlavička. Pak mi řekli, ať zatlačím i jednou mimo a vylezl celý. Snažily se pode mne narvat na poslední chvíli podložku, ale už nestihly. Během času na porodním sále jsem řešila, že mi dali nefungující pípák na sestru, pak vyměněn díly žákyňce. :h: Taky mi nabídli klistýr, souhlasila jsem s vidinou rychlejšího porodu. To byl mazec, první kontrakci s ním jsem zvládla na porodním lůžku, ale druhá už byla na wc. Pak jsem si chystala v mezikontrakcích věci do sprchy a stahovací punčochy, taky jsem si řekla o prdnutí vody. Toho jsem se trochu bála, že bude bolet, ale ne. Jen to muselo být při kontrakci s tím nářadím uvnitř, takže nic bolestivého to nebylo. Pak jsem se chtěla jít ospršit po tom klistýru a vodě, ale už se na to nedostalo, v tu dobu mi dali proti bolesti do žíly a musela jsem být 20 min na monitoru. Monitor mmi pomáhal, slyšela jsem prckovo srdíčko a tak jsemm věděla, že začíná kontrakce, tak fuň! Když mi monitor sundali, už nešlo vstát a za pár chvil byl malý v 6:12 na světě. :h: 3620g 50cm, 11. den po tp, ale za chvilku mne začala hodně bolet děloha, záda, celá jsem se klepala, zuby drnčely o sebe, trvající bolest jako při prostřední kontrakci. Tak začala doktorka zkoumat. Nejdřív co zašít. Holky, ona mi nejdřív vyhrožovala při přitláčení, že si ublížím a nakonec ani steh. Na čípku mám prý cm trhlinu, ale prý nemá cenu to šít. Vůbec jsem jí nevěřila. Při takovém fofru a bez šití :? :one: :dance: Taky chvilku trvalo placentě se odloučit. Až napotřetí a s máčknutím na břicho šla. Všechny baby na sále se divily jak byl dlouhý pupečník, tak si slečna mohla taky zkusit odebrat pupečníkovou krev. ;) Malý se přicucnul k prsu, ale moc mu to nešlo. U druhého prsu mne rovnou hryznul. A pak už nezájem, řvu. Jo, když ze mne vyjel, plácli mi ho na břicho a hned mne počůral mezi nohy a už u toho řval. Po tom našem "podařeném" přisátí už řval furt, celé 2 h na sále. Když ho dovezli na dětské, měl 35,9 stupně, tak ho dali do inkubátoru ohřát, ani nebyl vykoupaný, ani ho doktorka neviděla. Šel rovnou. Já si dala snídani na sále, sprchu a kachní chůzí se zřízencem jjsem šla na P2 oddělení. A jsem tu.
Jenže to rychlé zavinování dělohy u vícerodiček je masakr! :r: :( Trvající křížové bolesti, bolest podbřišku, hlavy, omdlévacoblinkání. Ňamka! Kroutila jsem se tu, nikde žádný zvonek na sestru. Pak jedna došla, dala mi na to aspoň paralenový čípek. Moc nepomohl, ale už mne to nechalo usnout. No a teď skučím tím samým.

Celkově: fofr porod, dobrý, nachcípaný manžel neúčasten

Fotku dodám časem, už nezvládám, padají mi oči únavou.