jak se zmobilizovat?

Ahojky holky, tak si jdu postezovat, nebo ani nevim co chci slyset,ale nejak jsem ze vseho unavena a citim se fakt pod psa.Ta materska je sice krasna vec,ale kdyz je clovek na deti sam a ma problemy se spanim, je to opravdu prolbem, tedy aspon pro me.Jiz bohuzel nekolik let kvalitne nespim, to znamena ze spim treba 4 hodiny v noci a to jeste se budim, rano me boli hlava ,nemam silu na nic a i kdybych mela ,spis nemela deti a mela moznost jit spat,tak neusnu. Zscslo to strasem po rozchodu s ex pritelem a pak se to prohloubilo po porodu prvniho synka, ktery nespal vubec,ale mel to asi diky me, ze ja se v noci bala - ex me spehoval a casto staval za iknem, nebo proste nekde kolem, stopoval me autem atd,bylo to na prd obdobi.TEd mam 8let vztah, dve deti ale muj muz se hodne zmenil, mozna ho uz nebavi ma unava, mozna chce odejit, mozna sam nevi, pritom ja po nem nic nechci, jen aby si se mnou obcas dal kafe, sedl v sobotu k telce vecer, sel na prochajdu, misto toho na me vidi jen chyby - nejsem bezchybna, to uznavam, a misto vlidneho usmevu anebo pohlazeni, je ke me jen otazity, a to je pro me snad jeste tezsi nez unava sama, takove to v dobrem i ve zlem, v jeho pripade neni,ta podpora.Necitim ze by me miloval, snad me mel rad,ale nevazi si me a je to bohuzel uz na takove urovni,ze mi rekne dlej si co chces ahotovo,ale co ja muzu delat?mam deti,nemam je komu dat a ani nechci,jsem rada,ze je mam, a nepotrebuji se bavit s jinymi lidmi,ikdyz znamých mam mraky, nemam ikoho za kym bych jela treba na vikend,bohuzel ani rodinu.Nevim ja z toho kolotoce ven, nechci byt fnukna, alenevim jak a hlavne kde sebrat sily a hlavne tu chut byt za ok.Strasne me muz ublizil tim jak se ke mne opet otocil zady,na jednu stranu nejsem bezchybna ani ja,ale jak a kde vzit ten nadlhed nad veci a nechat to plavat a neresit,ono pokud to budu resit jeceni, prosenim aja nevim cim,tak to beztak nicemu nepomuze.Vim ze je doba zla, materska hodne zmeni vse a tim ze nemame cas na sebe bez deti - ikdyz ani nevim zda by muz chtel - jsme se odcizili.PRoste holky, jak se postavit na vlastni nohy a eresit to,ze chlap neni podpora,snad mi rozumite a napsala jsem to trochu pochopitelne.ME uz to urimne nebavi ani psat, vubec nechapu jak jsme se dostali do takove situace ,ale vim ze je mi z toho hrozne, fakt bolest a ta nejsem zadna cita, co by po vecerech brecela do posltare, snad jsem se nikoho nedotkla.Jiak s muzem se mluvit neda, bohuzel , nechce a ikdy mi nerekl, co se stalo a proc to tak je,takzeme histericke vylevy, delani prviho posledniho, prehlizeni k nicemu nevedly, budu se muset proste zmobilizovat a brat to jak to je,ale jak to udelat?byt silna a vedet, ze sice doma nekdo je,krom deti ,ale budete zit vedle nej a ne s nim, protoze on nechce :?