stokrát nic umořilo vola aneb jsem permanentně nas...co s tím?

Ahoj holky, už jsem tu dlouho nebyla. Jdu načerpat zase nějaké vědomosti... Jde o to, že jsem poslední dobou pořád strašně unavená a naštvaná a už nevím, co s tím. Nevím, jestli je to už prostě vyčerpání z našich nespavců nebo něčím jiným, ale nic nezabírá. Zkoušela jsem si odpočinout třeba na jeden den, ale nefunguje to. Svoje děti miluju, ale jak zase začnou mrčet a dělat co nemají, začnou mi zase hrát nervy. Nejvíc mě vytáčí skoro 4letá dcera. Má hrozně roztříštěnou pozornost a než dodělá jednu činnost, je to celá věčnost, protože u toho dělá spoustu dalších kravin. Přitom se jinak zvládá obléknout během dvou minut. Nepomáhá ani pozitivní ani negativní motivace. Prostě je to asi genenticky. Poraďte mi někdo, jak najít klid a hned se nerozčilovat - třeba jakou formulku si říkáte, když zlobí vaše dítě. Počítání do deseti nepomáhá. Většinou si jdu praštit do polštáře, ale stejně mě vzápětí vytočí, protože si zase po pěti minutách navlékne jen jednu ponožku...Nejhorší je něco s ní naplánovat! Jídlo máme na hodinu (pokud nemá rohlík s medem), oblékání taky hrůza, když mi s něčím pomáhá, pomáhá dvě vteřiny a zase letí jinam nebo to udělá ledabyle - 1.5 letý brácha to zvládá líp! Možná je to tím, že si prostě myslím, že v jejích letech už by to prostě mělo být automatické - ráno se obléknu, jdu na snídani, pak si jdu teprve hrát. Je to stokrát nic umořilo vola. Každé ráno opakuju to samé do zblbnutí a stejně to nefunguje. Proooooč? Díky za rady