Porod v 18.tt :(

Ahoj holky,
nikdy bych netušila, že i já jednou budu muset zažít něco tak strašného, jako porod mrtvého miminka. Je tomu pár dní, co mě pustili z nemocnice.
30.1.2013 jsem na konci 18.týdne porodila našeho vysněného chlapečka Toníčka, kterému přestalo srdíčko tlouct o den dříve. Udusil se.
Do nemocnice jsem jela s obrovským krvácením ve tři ráno o tři dny dříve, než to takhle smutně skončilo. Už se mi ani nepokoušeli udržet těhotenství a jen čekali, až začnou kontrakce. Druhý den dopoledne mi odtekla plodová voda, na 18.týden se mi zdálo pět nacucaných vložek docela hodně :(. A čekali, až se porod sám rozjede. A nerozjel se ani po pěti vyvolávacích tabletách (co 6 hodin jedna). Až se nakonec po třech dnech doktor rozhodl mi do děložního čípku napíchat hadičky a přes ně vstřikovat hormony na vyvolání + oxytocin přes kapačku a porod se rozběhl okamžitě. Kontrakce rychle sílily a celkový porod trval půl hodiny, ale ta půlhodina byla ta nejhorší v celém mém životě. Celou dobu jsem plakala, prosila jsem, ať už to skončí. Rodila jsem úplně sama na nadstandartu, na sále bylo plno a nikdo nečekal, že se mi to rozjede až tak rychle. Když mě po 25ti minutách přišel prohlídnout doktor po tom, co jsem omdlela bolestí a sdělil mi, že jsme v půlce a za půl hodiny by mělo být po všem a že mě veze hned na sál, kde skončili, po cestě do těch vedlejších dveří jsem pod peřinou porodila.
Pak následovala rychlá revize v narkóze a probudila jsem se až na pokoji. Nemohla jsem si vzpomenout, co se stalo a proč jsem spala. Až pak mi došlo, že je po všem :(.
Každý další den je pro mě ještě horší než ten předchozí, vůbec nevím, jestli mi vůbec někdy bude lépe. Jestli se z toho dostanu.
Máme ještě skoro tříletou holčičku, potřebuje funkční maminku a já nemůžu. Už opravdu nevím, co dál :(. A neumím si představit, že ještě někdy budu mít dítě. Strašně se bojím.