Jak Rozárka (NE)CHCE na svět :-)

Holky bude to asi román, který mi jen tak někdo neuvěří
Včera - čtvrtek 21.4.2011 běžný monitor..zas na 11hod..monitor byl špatný, tak najíst, napít ( měla jsem snídani a pak jogurta a sladkou vodu ), byl druhý monitor..zas špatný..Manžel pokaždé odchytil primáře, který tu naštěstí byl a jelikož mě Klárka u něj domluvila "protekci", tak za mnou pak už chodil sám a všichni věděli, že o mě rozhoduje jen slova primáře.
No nechali si mě tady, že se začne vyvolávat - to bylo to nejkrásnější, co jsme za posledních pár týdnů a dnů slyšeli..Najednou ze mě spadl takový ten strach, ta nervozita, ale namísto nastoupil strach z jiného soudku.
Než se vše sepsalo, vyřídilo a než mě Dr. vyšetřila, trvalo nějakou dobu...udělala ještě ultrazvuk, aby zjistila, zda-li je maličká dobře natočená..já si ještě dělala legraci, že má hlavičku dole, že je to v pořádku a doktorka říká, no oni se miminka rádi točí a kor ke konci...No holky, ONA SE FAKT OTOČILA HLAVIČKOU NAHORU!!! Mě by v tu chvíli málem omyly !!! :-D Myslela jsem, že padnu, no smála jsem se, že to naše dítko, je pěkný číslo.
Takže vyvolání se odsunulo a čekalo se na dnešek na vizitu na primáře, jak rozhodne, zda-li ještě počkat, či císař..v tu chvíli já byla smířená se vším, ale hlavně, aby se už něco dělo. Celý den mě monitorovali - byla jsem tam ještě pak 5x po 2 hodinách !!! Já měla dřevěný zadek. Monitory byli moc špatné, do toho mě začali kontrakce a doktorka zjistila, že se otevírám a že pokud je malá otočená zadečkem, že možná ještě v noci pojedeme na císaře..takže já od toho rána nic nejedla a nepila!!! :-(y
Večer jsem zabrala kolem půlnoci, ale byl to polospánek, od 4 hodin, oči, jak rys a čumím z okna a počítám minuty do vizity...Měla jsem děsný strach, že doktor přijde a řekne, tak se ještě počká, ale zároveň strach z toho císaře, co kdyby na něj tedy došlo. Nic nejíst, nepít, já už byla malátná, celý den, noc nic a ráno a čekala jsem až do jedné po obědě...takže přes 24 hodin bez vody a jídla.
Pan doktor přišel ještě před vizitou a říká, že se nebude na nic čekat a že tedy dnes císařský řez, že půjdu 5.v pořadí, že tamti jsou plánovaní a že mě vsunul do programu. Já radostná, že teda jupí, něco se děje a že už budu mít maličko u sebe a začalo to...předoperační vyšetření, ekg, další monitory, pak mi napíchli kanylu, měla jsem 2x infuzi, pak léky proti zvracení, nasadili andělíčka, manžel koupil v lékárně cestou, když za mnou jel ty stahovací punčochy...začalo mi vše docházet a já dostala najednou takový strach, plakala jsem, všeho mi bylo líto, že ten konec je takový a hlavně jsem se nedokázala rozhodnout pro narkozu. Mluvila se mnou i anestezioložka, vysvětlila rozdíly mezi celkovou a epidurální. Já se více přikláněla k celkové - toho epidurálu jsem se bála - sice to prý píchají super tenkou jehlou - že je to jiné, než u normálního porodu, ale přeci jen "operace" za živa..třásla jsem se jen při té představě, až mi z toho bylo úplně špatně, jaký jsem měla strach..to čekání, každá minuta byla dlouhá a já netrpělivě poslouchala, kdy se otevřou dveře...
Manžel, že u porodu nebude - přeci jen je to jiné, než normální porod a tak se ani nedivím, že se možná bál, na jednu stranu mi to bylo líto, ale na tu druhou 3000,- za těch pár minut co mi stojí u hlavy to nestálo, ale zas pak mohl jít hned za malou a fotit jí..jinak by ji viděl až někdy odpoledne až by ji odvezli na oddělení. No jak viděl, že jsem z toho vyřízená a lékaři mi rozmlouvají tu celkovou a já jsem řekla, že půjdu do epidurálu jen, když tam bude se mnou a držet mě za ruku - no moc jsem se bála..tak šel a tajně doplatil kačky a pak přišel s papírkem, že bude u porodu. To jsem zase bulela dojetím. Chtěla jsem celkovou - že to člověk zaspí a neví o ničem, ale zas se ve mě mísili pocity vidět miminko hned po porodu, protože pak 24 hodin na jip a to bych maličkou viděla až zítra...
Jo včera jsem byla ještě velká hrdinka, ale jak došlo na věc, podlomila se mi kolena.
Já už nachystaná, punčochy, anděla, kanyla s infuzí a přišla pro mě sestřička, že mi zavede cévku..šla jsem na vyšetřovnu, to byl další stres ( já si cévkování užila za svůj život snad milionkrát, od malička měsíc co měsíc jsem jezdila na Karlák na cévkování kvůli těm mým ledvinám, tak z toho mám panickou hrůzu ), lehla jsem si na lehátko, sestřička si to chystala, mě se třásly nohy, až jsem se za to styděla a přišla doktorka..a říká, že ještě v rychlosti mrkne na mimi, než si to sestřička nachystá, kde má tedy tu hlavičku...holky vě mě by se v tu chvíli krve nedořezali!!!!!!!!!!!!!!!
Ten náš rošťák jí měla zas dole...takže to bylo za pět dvanáct..už si pro mě jeli s lehátkem, že tedy pojedu..no sestřička mě bránila, že stejně pojedu tak i tak, kvůli všem těm problémům a když už jsem nachystaná..doktorka, že to jen zavolá primáři..než mě vůbec stačili dát cévku, doktorka přiběhla, néé nic nedělejte, dnes se nerodí!!!
Jako já už byla vyřízená..psychicky jsem se chystala, že to budu mít za chvíli za sebou a nakonec, že nic.
Tak na kozu, proběhlo vyšetření, doktorka mi vrazila ruku snad až do krku a zavedla tabletku na vyvolání...
No popravdě tohle se může dít jen mě..
Rychle jsem dostala oběd a mohla se konečně napít - to byl tak krásnej pocit! :-)
Tabletka nijak nepůsobí - teda já nic zatím nepociťuji..tak pokud nezabere tato, zítra ráno druhá a pak se uvidí..mají na to vyvolání prý 3 dny..pak se jde na císaře, takže mě to možná nemine a také v případě, že se bobek zas otočí hlavičkou nahoru. Moc si přeju rodit normálně, dostat po porodu mimi na bříško, moci jít za malou hned, či ji mít u sebe, hned ji přiložit...musí to být nádherný pocit, toho jsem se u císaře bála, toho, že budu na jipce, malou neuvidím. No zas jsem hrdinka, ale bojím se tak i tak.
Takže vyčkáváme a co se bude dít.Prý tahle tabletka je nějaká před..že připraví hrdlo..to se musí otevřít na dva a pak tam půjde vrazit ta "vyvolávací" tabletka...ale dnes tu už "jen po této" tabletce porodilo dost holčin.
Tak držte palečky, ať to máme rychle za sebou, prozatím jsem z toho dost nervozní, že se nic neděje, nu ale uvidíme zítra a snad druhá pomůže..