holky netrapte svá mimika vyřvávací (estvillova) metodou
musím to sem napsat, protože mně to dodneska strašně mrzí, ale třeba si to přečtou maminky, co přemýšlí, že nechají svoje děti brečet a brečet v postýlce díky tomu, že si přečetli právě třeba na internetu, že je dobré pro dítě a do budoucna, aby nemělo problém usnout samo...atd..
Mému synkovi a to už ve 4 měs.kdy jsem byla fyzicky velmi vyčerpaná z toho jak jsem málo jedla,aby syn neměl takové bolavé prdíky, snad tou vyčerpaností a z toho jak nechtěl kolikrát usnout v postýlce jsem všude na internetu četla, jak by se měli děti naučit spát sami a já blázen, jsem tomu tak podlehla, že jsem synka položila do postýlky už ve 4. měsících a zkoušela vyřvávací metodu, nechala jsem ho křičet i 2 hodiny, samozřejmě jsem k němu chodila ale jen po 5 až 10 min. no křičel a zkoušela jsem i dát mu do postýlky ruku a to taky brečel, tak jsem řekla dost musím tě nechat vybrečet, jinak to nejde, já si furt díky všem těm článkům myslela, že dělám dobře a že nesmím ustoupit a že nesmí vycítit, že jsem slabá a podlehnu, rozumíte 4měs. kluk a ještě kojený!!! jenže já ho viděla v takovém obraze, jako že už takhle malý chápe a rozumí a že to na mě zkouší, zase jsem to někdě samozřejmě přečetla, že už takhle malý děti dokáží manipulovat s rodiči a tak... a chce se mi brečet, když na to vzpomenu. Já se nechala tak oblbnout článkama a je pravda, že můj syn už po 5 dnech usnul sám, bez mé přítomnosti, tak jsem ho učila přes den a pak na noc a říkám usínal sám a já si myslela, tak to jsem super máma, naučila jsem mého kluka usínat samotného, nebude mít v budoucnu problém, jak všude psali. Jenže mi příde že se v něm určitě něco zlomilo a určitě to v jeho srdíčko zanechalo velký šrám..,který není navenek vidět, ale zůstal někdě uvnitř v jeho srdíčku mezi ním a mnou. :§)
Já nevím, několikrát se to opakovalo, vždy to bylo třeba na měsíc ok, spinkal a pak najednou zase brečel a já zase použila formu vyřvat, přijít, odejít, já bláhová a krkavčí matka, tak si teď připadám a vždy když na to příjde, strašně se trápím a brečím. Dnes je klukovi 14 měs. a před týdnem usínal furt sám a nyní už čtvrtý den mi začal brečet jak dopoledne před spaním tak i večer a já k němu jdu a hladím ho a říkám maminka je tady a on za chvíli usne a mám si snad myslet, že dělám špatně a že bude mít problém do budoucna ? Že nikdy nenaučí spinkat sám. Do pytle, proč až teď jsem otevřela oči a už dříve, to dříve co už se nikdy nevrátí, tolika slzami protknuté, proč už dříve mně nedošlo, že důležité je teď a ne potom...Holky co máte malá mimča, buďte s nima a nenechte se zbláznit poučnou literaturou jako já, moc toho lituju a nejvíce toho, že už ty slzy mého broučka nikdy nevrátím zpět.... :r: