MŮJ HROZNÝ POROD

Ahoj holky.
Rozhodla jsem se, že Vám taky popíšu svůj porod. Rodila jsem 8.9. ale byl to tak špatný zážitek, že až teď jsem se odhodlala popsat ho...
Termín porodu jsem měla 10.9., ale maličkej chtěl ven trochu dřív. 7.9. večer jsem si dala vanu a šla si lehnout, ale už neusnula. Cítila jsem slabé kontrakce. Říkala jsem si, že to jsou zase jen poslíčci, ale pro jistotu jsem začala počítat, zda nejsou pravidelné...a ejhle, byly po 10minutách. Nemohla jsem usnout, tak jsem vstala a šla do obýváku, abych nebudila manžela. Pořád jsem nevěřila tomu, že jde o porod. Bolest se stupňovala, ale kontrakce byly stále po 10minutách. Ve 3hodiny ráno manžel zjistil, že nejsem vedle něj a šel mě hledat :) A pak jen řekl: Takže už?" Mno řeknu Vám byl v pohodě. Řekla jsem mu, ať si jde ještě lehnout, že nevím jistě, jestli budu rodit, a že stejně jsou kontrakce zatím po 10min, takže času dost... Něco zamumlal a odešel zas spát. Já zatím trpěla v obýváku, protože ta bolest se stále stupňovala, už jsem každou kontrakci rozdýchávala a děsila se, kdy přijde další....V 6ráno jsem si řekla, že je to divný a že teda pojedem do nemocnice, ikdybych tam ze sebe měla udělat tele, že nepoznám jestli rodím nebo ne. Rodila jsem v Pardubický nemocnici. Sbalila jsem poslední věci do tašky a vyrazili jsme. Stále jsem měla kontrakce po 10minutách... Jak jsme se blížili k porodnici, tak kontrakce už byly po 3minutách. Přišli jsme tam, na chodbě čekali asi 3 nervozní tatínkové, já se šla hlásit na příjem. Hrozně "příjemná" sestra vylezla a hned spustila, že jako kde mám tašku. Říkám v autě. No ale bez ní vás nemůžu přijmout. Já říkám jako proč ne? K čemu jí potřebujete? Dyk já ani nevím, jestli rodím... No měla spoustu keců, manžel jí řekl to, na co já neměla sílu a otočil se a šel pro tu tašku. Ona si pak stěžovala, že to si k ní manžel nesmí dovolovat, že na to není zvyklá... Babizna. Svlíkla jsem se, navlíkla anděla, lehla na lehátko a připnuli mě na monitor. Takhle jsem tam ležela 2hodiny než přišel dr a prohlídnul mě. Kontrakce jako prase, bolest hrozná, manžel byl asi na chodbě, no děs... Přišel takovej mladičkej doktor ( snad mladší než já - je mi 25 :) a prohlídl mě. Prohlídka byla stokrát horší než kontrakce!!! Pevně jsem se držela lehátka, abych mu neubalila. Po tý jeho prohlídce jsem začala dost silně krvácet. Řekl mi, že jsem už otevřená na 5prstů. Vykulila jsem oči: cože??? Tak rychle? Pak mi dal přečíst nějaký papíry - nečetla jsem a podepsala, vyptával se mě na vzdělání moje a manžela, kdy jsme se narodili, no prostě úžasný otázky při kontrakcích :s:
Pak mi řekl, že půjdu na pokoj, kde dostanu klistýr a kde budeme čekat. Dostala jsem klistýr - to bylo na porodu asi to nejlepší, fakt není čeho se bát :) a přišla sestra s mým manželem - HURÁ!!! - a vrazila mu do ruky převlek a prej: to si oblíkněte, můžete klidně na oblečení a odešla. Podívali jsme se na sebe a říkám: Ty jdeš k porodu? A on: Já nevím :-) Byli jsme domluvený, že nepůjde. Říkám tak si to oblíkni, utéct můžeš dycky ;) No manžel tam seděl, hrál si hry na mobilu a informoval rodinu, že asi rodíme...Mně to pořád nějak nedocházelo, vlastně jsem neměla ani moc myšlenky na to... Chodila jsem do sprchy, páč jsem pořád krvácela. Pak přišla sestra, ať si lehnu, dala mi kapačku. No vleže to bylo hrozný, bolest jako :pig: Bolesti byly pořád silnější a silnější. Už jsme měla stále zavřené oči, páč jinak to nešlo, kroutila jsem se tam jako žížala....Manžel se ptal, jestli může nějak pomoct - dobrá otázka. Dojdi pro sestru, že mám silný bolesti. Tak šel a přišel a prej: Tam nikdo není. No co byste mu na to řekli? :) Už jsem se bála, že budu roditsama, ale nakonec sestra přišla. Koukla na mě a prej přivede dr. Dr řekl, že jsem pořád na 5. No to jsem myslela, že umřu. Po tolika hodinách bolesti pořád stejně??? Ani cm navíc??? Pak přišel ještě jeden dr, slyšela jsem jak se mezi sebou bavěj a říkal, že musím být min na 8-10, abych mohla rodit. Pak ten jeden zavelel a řekl že to zkusíme. Jasně, je kravina rodit, když jste otevřený na 5, ale v tu chvíli mi to nedošlo a hlavně, věřila jsem doktorům...Seběhlo se dost lidí, asi 5jich tam najednou bylo a sestra mi řekla at tlačím. Rada nad zlato :) Tlačila jsem jako divá, ale prostě nic. Ani jsem mimi necítila, žádnej poohyb, že by jako sestupoval, prostě nic. A ona mi říká: No tlačte pořádně,nikdo jinej to za vás neudělá, musí se dostat ven, chtěla jste dítě, tak musíte tlačit. No fakt hrůza holky. Já tlačila jako divá, fakt to nešlo. Mezi kontrakcema jsem usínala vysílením, hrůza. Nevnímala jsem pak už nikoho, ani vůbec nevím o manželovi. Prej jim nakonec řekl, že je to hrůza, ať s tím koukaj něco dělat a ne mě nechat takhle trpět. Nakonec rozhodli, že bude císař. Nevím o tom, nevnímala jsem...Manžel prý na mě mluvil, nepamatuju si... Přijeli s pojízdnou postelí a prej ať si tam vylezu. Jak, to už mi neřekli...Takže jsem se z posledních sil vyškrábala na tu postel a jak jsem si lehla, tak jsem ucítila tlak na konečník.... Nedá se to s ničím zaměnit, cítila jsem, že rodím. Vyskočila jsem a křičela, že rodím, jenže všichni už byli pryč, byla tam jen ta sestra a ta mi řekla jdete na císaře, ted už netlačte. Holky já se fakt bála, že to dítě ze mě vypadne, seděla jsem tam a ruce měla mezi nohama, abych ho kdyžtak chytla, páč fakt jsem cítila ten pohyb dítěte, že prostě jde ven. Hrůza!!! Převezli mě vedle a uspali, měla jsem celkovou narkozu. Probrala jsem se na JIP v 19večer. Malej se narodil ve 12:15, měl 51cm a 3,78kg. Přinesli mi ho ukázat, takovej malej uzlíček. Sestry na nopvorzozeneckým a na jip senzační, výborná péče, ochotný, milý. Druhý den jsem se rozkojila, prcka jsem k sobě dostala 3.den. Prošla jsem si depkou, že jsem "špatná" ženská, že ani nedokážu normálně porodit dítě. Dost mě mrzelo, že jsem prcka hned neviděla, neměla ho při sobě. Prostě ty první dny byly krušný. Porod bolí, to ano, ale špatnej zážitek z něj mám kvůli těm doktorům, kvůli jejich přístupu. Proč mě nechali rodit, když jsem nebyla připravená??? Proč mě vezli na císaře, ikdyž jsem už cítila tlak na konečník a mohla porodit normálně??? Nevím.... Mrzí mě to a hodně. Chtěla jsem rodit normálně. Manžel říká, že na to nemám myslet, že byl malej velkej a že by se třeba zaseknul při normálním porodu a byly by komplikace....Možná....Plánuju i druhé dítě, porod bolí, ale dá se to vydržet a ten prcek za to stojí. Ale je to hodně i o psychice a já po tý psychický stránce dost trpěla. Takže je to hodně i o porodnici, lékařích, sestrách, atd. Snažím se na to nemyslet, prcek je moje zlatíčko, teď mu jsou 3měsíce, už má 6,695kg :-) Holky, díky všem, kdo jste dočetly až sem, je to nějak dlouhý :€m: Manžel z toho byl taky dost špatnej, tchýně mi říkala, že jí pak brečel do telefonu... Ani neslavil narození syna. Prostě jsem ráda, že je to za námi a příště pojedu rodit do Chrudimi :metal: