takový to mohl být fajn den.....

nějak se z toho musím vypsat: jinak budu naštvaná ještě zítra:
malej má od včera teplotu-dopo jsme nějak zvládli, odpo už bylo horší, otrnulo mu, teplotu měl už nižší, lítal po bytě, nechtěl si číst, nechtěl si hrát, jen hučel, že chce v televizi krtka, nevečeřel, protože to co mu včera chutnalo mu dneska nebylo dobré, potom prořval celé koupání a to jen kvůli tomu, že si nesměl vzít do vany knížku a hrát si se špinavým špuntem. Samozřejmě jak jsem očekávala, teploty zázrakem zmizely a on byl zase ve svém živlu. Pak jsem ho dala spát a skoro hodinu stále vylézal z postele, řval jak pominutej, jednou špatná lampička, jednou špatná peřina, přecházel ze svého pokoje stále do ložnice, pak našel župan a zase řval, že chce v půl 10 večer obléknout do postele župan atd atd. Já jsem snad 100x musela vstát a to už fakt potom šlo po zlém-dostal na zadek a já mám tak pokažený den, že si říkám, že to druhé dítě nemáme šanci zvádnout, protože prostě VOjta se nezmění, stále s ním bude se vším problém, ještě bude žárlit-no teda, nechci se rouhat, ale po dlouhém rozhodování jsem se rozhodla mít druhý dítě a teď si nejsem jistá, zda na to ještě máme nervy a energii. Už 28 měsíců jsme nespali celou noc a mě nějak dochází optimismus, který mě se začátkem těhotenství přepadnul a fakt jsem si ho užívala. A říkala jsem, si, že by to bylo fajn, kdyby mi ještě nějakých 31 týdnů vydržel (do porodu :-))))