tak nevím, pochybuju o sobě

Já už vážně nevím. Pořád tady čtu takový spokojený příspěvky, takový pohodový (a jako že vám je fakt přeju), vysmátý fotky hodných miminek... A já už toho mám někdy fakt plný kecky. Někdy mám pocit, že náš malej skoro furt řve. Dám ho k hráčkám, někdy vydrží i dvacet minut, ale to jen fakt výjimečně a už brečí. Dám ho na zem, chvíli klid a zase brečí. Chvíli je na zádech, chvíli na břiše, je to jedno, po chvíli brečí. Vezmu ho do náručí a je klid. Nemyslím, že by mu teda něco bylo... Jsem asi fakt špatná matka, protože ho neumím zabavit. Nevím jak, asi na to nemám. Někdy mám pocit, že dny utíkají a já jen čekám na chvíle, kdy bude spát, aby byl klid. Trpělivost mi schází... Fakt si přijdu jako ta nejhorší. Všechny vypadáte tak spokojeně... Nevařím, zvládnu udělat jídlo tak akorát mrňousovi, jinak prostě není kdy, uklízím jen, když mi ho mamka vezme dvakrát za týden v kočáře ven a to pak lítám jako fretka, nějak nechápu, jak to všechno dělat.
Holky, mám nějakou depku. A doma s chlapem je to taky nějak na ho..o. :(