Vztah k exmanželovi :-(

Ahoj holky, jchtěla jsem se zeptat, jak jste na tom ve vztahu k bývalému partnerovi - otci vašeho děťátka? Mám pocit, že ze spousty lidí se stali kamarádi, nebo ženská odpustila chlapovi, který se na ní a na jejich dítě vybudnul. Já jsem víc jak dva měsíce rozvedená, je to už skoro rok, co jsem se s malou od ex odstěhovala. Přesto k němu doteď cítím až nenávist za to, co mi/nám udělal. Dodnes se mi zdají noční můry ve kterých vidím jeho milenku (vlastně teď už současnou přítelkyni) a ve kterých znovu a znovu řeším, co se stalo. Je to strašný. Zkusim se to shrnout : měli jsme se oba moc rádi, brali se z obrovské lásky a dítě pečlivě plánovali. Vztah se začal kazit po narození malé (ex tvrdí že už když jsem byla těhotná). Já se ho pokoušela neustále nějak zachránit, ale on se tomu strašně bránil. Furt hledal další a další výmluvy proč se nemůže se mnou udobřit. Následovalo víc jak rok dlouhé období de facto pekla. Neskutečnej psychickej teror. Ve stylu že naprosto vše, co jsem udělala a řekla bylo použito proti mě. Nakonec jsem se i bála brečet (komentoval to slovy, že jsem psychicky labilní apod...) a jakkoliv se před ním starat o malou (vadilo mu i, když jsem malé v noci uvařila mlíko aby neplakala - prej jí uplácím jídlem apod...). Pak jsem přišla na to, že má "hodně dobrou kamarádku", kterou si potají vodil k nám domu, když jsem byla na víkend u našich (kam mě posílal aby si údajně od nás odpočinul). Já to pak po víkendu po nich uklízela - všude její vlasy (i na jeho županu, na gauči, v mym hřebenu ...). Naše společný fotky sundaný z poliček a zrcadel a položený lícem dolu, aby nebyly vidět, cizí věci po bytě apod. Samozřejmě jsem to komentovala - zase to obrátil proti mě, že jsem histerka, že si to vymýšlím - nakonec přiznal, že jí tam jednou měl a že u nás hráli společenský hry (ty vole, takovej výsměch :-(... ). No skončila jsem na AD. S neustálýma výčitkama - co když má pravdu a já jsem tak hrozná a za vše můžu sama? Poruchy spánku, nechutenství, neschopnost plakat, sebevražedný myšlenky...... Fungovala jsem jen kvůli malý.Odstěhovala jsem se (vlastně jsem utekla). Následoval soud o malou (ex jí chtěl do péče, resp. jeho matka se o malou chtěla starat). Nevyšlo mu to, ikdyž se snažil dost hnusně -lži u soudu, pomluvy, stížnosti na sociálce apod. Prostě jak ze zpráv na Nově - sociálka - policajti - trestní oznámení............ ufff...).Rozvod už nastěstí proběhl bez problémů. Jenže dodneska jsem se z toho nedostala. Nedokážu se s ním normálně bavit (a to musím, protože si bere malou jednou za 14 dní na víkend). Cítím vztek a nenávist. A samozřejmě ty obligátní výčitky, že je to tak špatně :-(.
Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale potřebovala jsem se prostě vypovídat :r: