Hysterie před spaním ve dne - pomoooc, už nemůžu! :-(

Holky, já už se z té naší prďolíny asi zblázním. Poraďte, co s ní??? Usínání přes den je jak z nějakého hororu! Vidím na ní, že už je utahaná, zíve, mne si očička, začíná brblat, někdy začne řvát. Tak ji vezmu, odnesu do postýlky, položím na bok (tak ráda spinká) a začne neskutečně hysterickej křík, ale to kdybyste slyšely! Ona nepláče, ona řve, ječí jako blázen, úplně se vzteká, mlátí sebou, je celá červená, oči zavřené a řve a řve a řve. Slzičky jí tečou, takže mi to nepřijde jako nějaký rozmar a tak ji vezmu na ruku, protože uklidňování v postýlce nezabírá. V ten moment, kdy ji beru, nastane klid. Jakmile ji mám v náručí, začne opět ten hysterák jako v postýlce. Propíná se, kope nohama, šudlí si rukama hlavu a ječí a ječí. Nepomáhá tišení, zpívání, chození, houpání a už ani plácání po zadku, které dřív zabíralo, se míjí většinou účinkem. V tu chvíli mě tak naštve, že si říkám, že takhle řvát může klidně i sama v postýlce, není v tom žádný rozdíl. Jsem z toho už na mrtvici. Asi se jí chce spát, ale má ještě nějakou zbytkovou energii, kterou prostě musí vyřvat nebo co. Před chvílí jsem si řekla dost, když mi řvala zase v náručí, vrátila jsem ji do postýlky, nechala 5 minut řvát, vrátila se, otočila ji zpátky na bok (překulila se na záda), poplácala po zadku, chvíli to ještě zkoušela a pak konečně klid. Zařekla jsem se, že ji už prostě z té postýlky vytahovat nebudu, nemá to stejně smysl, když řve v náručí pomale ještě víc. Ale je to o nervy, uf, když vidím ty slzy jak hrachy, tak mi to rve srdce a nevím, jestli to příště zvládnu ji nepochovat - jenže ona to asi ani nevnímá, že ji chovám, jen řve a řve :-( Podotýkám, že kolotoč nesnáší (teda tu hudbu v něm), dudel zásadně nechce a plínku si ještě ručičkama nežmoulá, ačkoliv jí ji přesto do postýlky dávám. Jsou jí necelé 3 měsíce.