Můj porod :-( hrozný zážitek

Ahojky,
malinká spinká, tak i já jsem se Vám chtěla svěřit se svým hrůzným zážitkem nazývaným POROD!
Tak jak bych začala: Termín porodu jsem měla stanový na 20.11.2009 a stále se nic nedělo. Ani náznak, že by se v příštích dnech mělo něco dít. Při návštěvě v porodnici mi bylo řečeno, že pokud do 1.12. neporodím, půjdu do nemocnice. Já bláhová si myslela, že půjdu na vyvolání, ale opak byl pravdou. Šla jsem si tam jen na pár dní lehnout, aniž by se mnou něco dělali.. Tak jsem tam ležela do 7.12. Já už byla totálně zoufalá, protože se opět nic nedělo. Moje psychika šla kvapem dolů a ze mě se stala bytost, která jen a jen plakala a naříkala. Po domluvě s manželem jsme šli přímo k primáři s otázkou, co teda se mnou bude dál??? On že nic, že to určitě příjde, ale já už skoro začínala 43. týden. Prosila jsem ho, ať mi porod vyvolají, ale ve Vyškovské nemocnici nic takového nepřichází v úvahu. Po dlouhém přemlouvání, jsem ho teda nakonec ukecala. 8.12.09 jsem dostala 1 tabletku do pochvy, která mi měla připravit porodní cesty, protože jsem ještě nebyla dostatečně připravená. Od této chvíle jsem měla nehorázný bolesti, ale stále uvnitř nepřipravená. Stále mě stěhovali na pokoj k holčinám, které byly na rizikovým a dolů na porodní, připadala jsem si jak simulant.. Vůbec jsem je nezajímala. Až do čtvrtka jsem trpěla v hrozných bolestech, byla jsem neuvěřitelně vysílená, rty rozkousaný do krve :r: Ve čtvrtek 10.12. při ranní vizitě jsem prosila doktory, ať to moje nekonečné těhotenství jakkoliv ukončí, že už prostě nemůžu dál. Dva doktoři se nade mnou slitovali a slíbili, že zavolají primaře, který rozhodne co dál. Primář přišel a prý teda porod vyvoláme a pokud se do 12.00 hod nic nezmění půjdu na císaře. V 9.00 mi dali kapačku s Oxytocinem a to začalo to pravé peklo. BOleseti neustálý .. Jedinou záchranou tam byl můj manžel, který mi otíral čelo a vlhčil rty.. Samozřejme se do 12.00 vůbec nic nezměnilo a já marně čekala na primáře. Bolesti byly hrozný a já už pomalu ztrácela vědomí. Pan primář přišel vesele o půl 3 a řekl, že teda žádná změna, jestli nechci počkat do soboty, že to už opravdu porod bude. Já jsem odmítla s tím, že chci císařský řez. Asi čtvrt hodiny mě přemlouval, ale já razantně odmítla. Kolem třetí jsem nastoupila na sál a v 15.31 bylo naše zlatíčko na světě... Až jsem se probudila z narkozy, tak mi bylo řečeno, že maličká měla 2x omotanou pupeční šňuru kolem krčku a že by mohla umřít.. A pokud by porod nastal normálně, stejně by skončil císařem. Tak toto je můj hrůzný zážitek z porodu, na který snad brzy zapomenu.Děkuji všem které to dočetly až sem. Možná je to chaoticky napsáno, za což se omlouvám, ale spěchám, než se mi probudí ten uzlíček, co mám v postýlce.. :|P:
Mějte se všechni moc krásně a děkuji všem, co na nás v prosinci mysleli..