Je toho na me nejak moc… holky, potrebuju potesit, prosim

Ahoj holky! Mam sestnactimesicniho chlapecka, moc ho miluju a nedala bych ho za nic na svete, ale… Nekdy je toho na me trochu moc a padam na hubu. Zrovna dneska vecer mi je zase pekne ouvej a potrebuju se nekomu sverit a slyset, ze je na tom třeba někdo podobne, ze v tom nejsem sama. Abych popsala svoji situaci. Den predtim nez se narodil nas hosicek, jsme se prestehovali z mesta na vesnici, kde nikoho neznam. Nemam tu stále ještě zadnou kamaradku a citim se osamela. V praci jsem se stykala denne s desitkami lidi a ted jsem s malym skoro cely den sama doma. Nemame tu ani zadnou babicku, takze musim vsechno zvladnout sama. Manzel mi pomaha, ale pece o maleho je stejne z 90 procent na me. Na manzelovi jsem hodne zavisla, protože auto neridim a dopravni spojeni od nas není nic moc. Naseho broucka mam opravdu moc rada, ale on je hodne zive ditko, vyzaduje si stále moji stoprocentni pozornost a je trochu zlobivejsi. Vecer spatne usina, vyzkouseli jsme uz leccos, ale bez ohledu na to, kolik toho přes den naspi, ma vecer problemy s usinanim. Trva mu vetsinou tak pul hodiny az hodinu nez usne – tzn. usne az tak mezi 20:30-21:00. Bez place se to vetsinou neobejde. Problem je, ze bydlime v prizemi hodne maleho domecku a mame loznici, kam se vejde jen postel a detskou postylku mame hned vedle v obyvaku, který je spojeny s kuchyni. Takze vecery travime v tichosti v kuchyni u stolu… Vzdycky jsem mela hodne zajmu a ted nemam na nic cas. Když maly usne, honim domacnost nebo jsem uz vecer tak unavena, ze na nic nemam silu. Vim, ze bych mela byt stastna, ze mam zdrave detatko a ze je to mozna me nejstastnejsi obdobi zivota, ale ja presto citim jakousi nespokojenost a mam nekdy vseho dost. Manzel me nechape, porad se jen o necem dohadujeme, jsme oba takovi nejak ustvani a ja si rikam, co se to stalo s tim nasim hezkym vztahem. Holky, napiste mi prosim něco povzbuzujiciho. Moc to potrebuju, diky. Mejte se hezky a dobrou noc