probrečené těhu

já mám fakt pocit že celé těhu nedělám nic jiného než že si doma brečím .... Buď kvůli přítele a nebo problému v těhu.... momentáně mě trápí oboje... Můj přítel je fajn,snaží se a vím táta bude dobrý,ale dokáže být taky dobrý přítel?Kdysi mě ne jednou zklamal a dost mi ublížil a mimi jsme teda neplánovali.Ale stalo se a vím že nic lepšího než mimísek mě potkat nemohlo,jenže postupně se přidávaly komplikace a hormony mám na zblbnutí ... svému příteli absolutně nevěřím a jsem teď 14 dní mimo domov a hádejte nad čím asi pořád jen přemýšlím? :-( užírá mě to ale já mám pocit že to tak prostě je a nikdo mi to nedokáže vyvrátit.. i když vím že mě miluje ale bojím se toho že se znovu stane něco čím mě srazí na kolena a ani s prckem se už nedovedu znovu postavit-sama bych prcka neuživila a vlastně bych s ní ani neměla kam odejít.Ke všemu stresy jestli bude malý v pořádku protože od minulé poradny je všechno špatně a dr. mi dala 3 týdny a pak prý ihned vyvolaný porod pokud to nebude lepší :-( přítel mi řekjl že jsem chorobně žárlivá... já vím že jsem ale když mi to řekne štve mě to ... a diví se vůbec??řekněte že vám by nevadilo kdyby svým kamarádkám váš chlap psal "hvězdičko dlouho jsem tě neviděl je mi smutno" jiné zase "napiš mi detaily jak se máš a zavoláme si až budeš sama" nebo když byl na zájezdu z práce "martinko jsi to nejkrásnější z celého zájezdu..." a on mi vyčítá že žárlím a lže mi do očí že by mě nikdy nepodvedl jak mu mám věřit?? a tohle dělá v těhu když jsem doma a proto si ani nedovedu představit co se doma děje teď když tam nejsem :-( ať se nediví že mu nevěřím,ale když se někdo jenom na mě blbě podívá nebo mi napíše nějaký chlap tak starně zuří,řekněte prosím co mám dělat?Já mu nechci lézt do mobilu a číst co komu píše,sama sobě jsem odporná ale když tohle vím co dělá tak prostě nemůžu jen sedět a dělat že nic :-( já už fakt nevím jak dál a to mám být v klidu...ha ha